Den 77 | Srnky na stezce a houbičky k snídani: Neobyčejný den na trailu

Posted by:

|

On:

|

Daří se nám vstát brzo a do hodiny doháníme zbytek skupiny, která toho včera taky moc nenachodila. Celé dopoledne si spokojeně šlapu sama při poslechu podcastů a informaci, že si trojice z nás dala k snídani kromě ovesné kaše i houbičky beru na vědomí, ale nijak se jí nevzrušuji. Zatím. Posilněná trojice navíc ztrácí tempo, takže mi mizí z dohledu.

Před obědem se nad námi objevuje černý mrak a protože nechceme být na vrcholku kopce, když udeří bouřka, my střízliví si stavíme stan v údolí. Stihnu nacpat své věci do Jumbova stanu jen tak tak, než se na mě sesype nálož krup. Bohužel si všímám až po deseti minutách, že mi chybí telefon. Ten si spokojeně leží dva metry od stanu a užívá si sprchu. Od toho dne mi nefunguje Face ID a všechny fotky z dnešního dne mají lehce zamlžený vzhled.

Z malé spršky se stává regulérní bouřka. Po obědě a bylinkové cigaretě si tak dávám malého šlofíčka. Když se po třech hodinách spánku a snu o dinosaurovi budím, venku stále lehce prší. Ve stanu ale máme jezero. Být venku je tak najednou lepší alternativa.

Další čtyři hodiny jsou jedny z nejhezčích na trailu. Po bouřce panuje klid, horký vzduch pro jednou zmizel a vypadá to, že jsme jediní, kteří se neukrývají ve stanu. Na naprosto opuštěné stezce překvapuji srnku, která je v takovém zenu, že ji musím doslova donutit, aby se hnula.

Dnešní hike ukončujeme za tmy, dávno po hikerské večerce. Dohnali jsme sice ostatní, ale jeden stan ve skupince chybí. Následek houbičkové seance.

1656 km ➡️ 1690 km

Posted by

in