Ráno začínáme hledáním Toastyho. Doufám, že na tripu neběžel až do Kanady. Po náročném včerejšku nemám náladu na mluvení a na programu není dneska žádná zajímavost.
Toastyho se nám naštěstí daří brzy najít. Je celý promočený a v blbé náladě, ale jinak v pořádku. Nezapomenutelný je během dneška jen poslední kopec. Na mapě nevinný vrcholek se ukazuje jako šílená potvora, která snad nemá konec. Několikrát si říkám, že už musím být nahoře, ale pak se další 3 míle škrábu nahoru.
Na spaní si vybíráme místo vedle jezera, takže si dávám zaslouženou koupačku a sprchu v jednom. Alejandra jde jako vždy zkusit štěstí a vyprosit nějaké pivo od kempujících turistů. Vrací se sice bez piva, ale s informací, že se můžeme přidat na barbecue. Do tří vteřin jsou všichni pryč. Zůstávám sedět jenom já a Mona, která by jako vegetariánka na barbecue jenom smutně koukala. Brzy se zachumlávám do spacáku a vychutnávám si, že výjimečně můžu spát bez komáří síťky přes obličej.
1690 km ➡️ 1723,5 km
