Poslední den Sierry je tady! Ne všichni jsou z toho ale tak nadšení. Jumbo, Alejandra a Toasty myslí už více na lákadla civilizace, a tak se ráno podle domluvy rozdělujeme. Zatímco zmíněná trojice vyspává do desíti, já s menším zpožděním následuji Monu a Indieho. Naším cílem je dokončit Sierru bez zkratky, tudíž máme dneska na programu 33 kilometrů.
Nenávidím ranní vstávání a zároveň nenávidím, že je trail ráno tak nádherný. Dnes trail vede především rozkvetlými loukami, takže udělám asi tisícovku fotek kytiček. Asi jsem nevědomky hnala, protože doháním Monu a Indieho u rangerská stanice, kde jde připravený Trail Magic. Nic nechutná líp než pořádně vychlazený pomerančový džus!
Vyháním courající se jednodenní turisty ze stezky a ve sprintu mě zastavuje jenom obří kopec. Samozřejmě že před finišem musí být nějaká pořádná výzva!
Funím do kopce, když mě svižným během míjí dvojice paní kolem 70 let. Jedna s ortézou na noze. O chvilku později mě v kopci podporuje důchodkyně o berlích v doprovodu svého psa. Začínám pochybovat o své kondici.
Čeká mě poslední sešup, než se dostanu na silnici. Mohl by to být krásný a rychlý sestup, ale ne, ony jsou tam všude šutry, takže se zase musím převtělit do horské kozy. Míjím Monu a volám na ní, že běžím pro burger a meloun. Slyším jen: “What the fuck…”
Na parkoviště ale trochu dopajdám, protože mi v půlce kopce zabolí v koleni. Odvoz do města máme do deseti minut a ani nemusíme stopovat. Všichni se nasoukáme do auta pracovníka parku a necháme se vysadit přímo před supermarketem. Zatímco Indie zamíří ihned do Taco Bell, já a Mona jdeme na lov čerstvého ovoce.
Do kempu si nesu jeden celý meloun a kilo jahod. Na večeři jdeme do nedaleké pizzerie. Tedy Mona a Indie jde, zatímco já se nesu na Indieho zádech. Sierru jsem dokončila s natažený svalem za kolenem.
1723,5 km ➡️ 1756,2 km ➡️ South Lake Tahoe
