Jedenáctý zero day na PCT začínám opulentní snídaní v typické americké kavárně. Objednávám si granolu s ovocem a jogurtem a tunu francouzských sladkých toastů, které doslova utopím v sirupu. K dokonalosti chybí jenom kafe, co nejenom vypadá, ale taky chutná jako kafe.
Po infuzi instantního cukru se pouštím do už tradiční obíhačky obchodů. Naštěstí je South Lake Tahoe postavené rozumněji než ostatní americká města a nemusíme kvůli nákupům nachodit půlmaraton. V kempu máme zdarma sprchu a k dispozici prádelnu, tak nám aspoň jeden problém odpadá. Vyhazuji si z kopýtka a na další dny si kupuji dehydratované normální jídlo. Mám pocit, že ještě jednou uvidím před sebou čínskou polévku, a pozvracím se. Konečně si taky odlehčuji batoh a posílám pryč nesmeky a všechno zimní vybavení. Pro nepromokavé ponožky moc využití v severní Kalifornii asi nenajdu.
Do kempu se vracím oběšená taškami, o pár tisícovek lehčí a s pocitem, že jsem absolvovala ultra závod. Jídlo s nelibostí pěchuji do bear canisteru, kterého se ještě nemůžeme zbavit, a dávám si chvilku oddech.
Odpoledne s partou míříme k jezeru Tahoe užít si trochu dovolenkové atmosféry v italském stylu. Ostatní popíjejí pivo na břehu jezera a užívají si živou hudbu, zatímco já se snažím odolat všem suvenýrům a šperkům, které jsou dostupné na místním trhu.
Posedávání na trávníku mě po chvíli začne nudit, chytám tak jeden z městských autobusů a vydávám se na další nákupy do největšího sportovního obchodu. Tam zaprvé v kabince zjišťuji, že mám dole všechny těžce vydřené svaly (a prsa), a zadruhé si kupuji novou sun hoodie ve velmi praktické bílé barvě.
📍 South Lake Tahoe
