Vstáváme, ještě než je vidět sluníčko. Spacák je svrchu úplně mokrý od vzdušné vlhkosti. Ostatní věci jsou naštěstí ukryté v batohu a v nepromokavých sáčcích. Ty jsou, mimochodem, podle mě největší heck. Když je člověk má, tak je vůbec nevnímá. Zato když je nemá, tak spoustu rán a bouřek pronadává. Už několikrát mi zachránily elektroniku i suché oblečení.
Splňujeme plán a vyrážíme v 6:30 podle plánu. Toastyho necháváme spát a tiše se krademe pryč. Na trailu je rušno už od brzkého rána a kupodivu v obou směrech. Pořád mi nedochází, že už je léto a hory se zaplnily turisty. Když míjím kemp ostatních, je už opuštěný, o 7 kilometrů dál u dalšího vodního zdroje ale přes šumění vody a bzukotu komárů zaslechneme “Whooo-whooo-whooo”. Díky hlasu Saskatchewana, kterým se naše skupina svolává, chápeme, že už nejsme daleko od trail family.
Krájím další část z 24kilometrové předobědové nálože, když zcela neočekávaně narážím na Trail Magic. Dvojice hikerů z Apalachian Trailu na východě Ameriky mě tak vyhazují ze slibně nastartovaného tempa, že jim trochu neodpouštím omezenou nabídku občerstvení.
Po přerušení se na místo oběda táhnu jen s pomocí vůle. Šílené vedro by donutilo zalézt do stínu snad i pštrosa. My bohužel nemáme na dlouhý odpočinek čas. Musíme zvládnout ještě 13km úsek bez vody po vrcholcích hor. Indie mě během oběda překvapuje sdělením, že jsem mu včera chyběla. Odpovídám mu otázkou, zda je to vtip, a ostatní se zasmějí. Indie reaguje konstatováním, že kdybych mu řekla, že jsem někoho zabila, věřil by tomu. To je uštěpačný Indie, kterého znám.
Poslední úsek dne nám předvedl výhled na Lake Tahoe, jezero, u které jsme strávili večer před dvěma dny, a kouř z blízkého požáru. Teď máme vysvětlení všech vojenských vrtulníků, které nám během dneška přeletěly nad hlavou. Na vrcholku si se mnou pohrával vítr, ale aspoň mi tolik nepařilo na hlavu.
S 39 kilometry na hodinkách se dopajdám do kempu. Nevím, jestli mě více bolí kolena, kotníky, kyčle nebo ramena. Nemůžu tak nevyužít směnný obchod s Indiem – elektrolyty a energie z powerbanky za masáž zad. Dostávám tak první masáž za 3 měsíce na PCT, která by stála za všechny elektrolyty na následující týden.
Blaho při masáži bylo ale těžce vykompenzováno bolestí při menším lékařském zákroku. Alejandra jako nejmenovaný ošetřovatel skupiny se ujímá řešení mé nejnovější zdravotní újmy a chopí se ošetření mého pravého stehna. Záhadné zranění způsobené nejspíš tejpy mi způsobuje muka. Za hlasitého nadávání je Alejandra nucena strhnout mi tejp a dostat lepidlo ze sedřené kůže na zadní straně stehna. Nepraktické místo ošetřuje za pomocí lékárniček všech přítomných, spát tak jdu s fešným běloskvoucím obvazem, pod kterým je rána ošetřená antibiotickou mastí a překryta sterilním čtvercem.
1792,5 km ➡️ 1829,8 km
