Jestli jsem do teď nepotřebovala půlroční trek mimo civilizaci, tak to se teď změnilo. Aneb jaké divy dokáže taková týdenní dovolená se stárnoucím rodičem. Představa o poklidném prozkoumávání italské Apulie zahrnující tunu těstovin, nespočet kornoutů zmrzliny a litry vína nevydržela ani do druhého dne. Vystřídala ji krutá realita vyznačující se nedostatkem samoty, překlady požadavku „espresso a croissant“ a kručícím žaludkem.
Během týdenního mučení, kdy jsem se změnila na animátora, který vše zařídí, přeloží a objedná, ale také pouští české slaďárny na vyžádání (byť s odporem), jsem si tak své následující dobrodružství vykreslila v ještě sladších barvách než je růžová.
- Úroveň stresu: vysoká
- Stav financí: tenčící se
- Stav vybavení: beze změny
- Chuť vyrazit: zvyšující se v okruhu mé matky
- Fyzický stav: hodně nachozeno & 3 kila dole („Protože nejedením se hubne!“)
