Zero den v Bendu začínáme v místním obchůdku se sportovním zbožím, kde si už asi pošesté měním Darn Tough ponožky za nové. U mě se jim tedy doživotní záruka na díry opravdu nevyplatí. Z obchůdku pak rovnou pokračujeme do jeho větší a lépe zásobenější konkurence. Poprvé od San Diega se dostávám do REI, modly všech sportovců a hikerů. V dvoupodlažním obchodu se sportovními věcmi trávím hodinu a odcházím s krabicí plnou věcí. Hlavně ale s očekáváním, že s novou ultra teplou vložkou do spacáku už nebudu klepat kosu.
Když máme vyřízené všechny “dospělácké” věci, můžeme se vrhnout na prozkoumávání města. Což v našem případě obnáší průzkum suvenýrů, knihkupectví a jídla. A co se týče knih je Bend rájem na zemi. Objevujeme malé knihkupectví s kavárnou, kde prodávají jak nové tak použité knihy. Objednáváme si po jedné kávě a jednom čaji a objevujeme spoustu knih, které bychom si chtěly koupit, ale nemůžeme. Leda kdyby k nim poskytovali i šerpu, který nám čtivo potáhne. Nakonec si porovnáváme naše nejzajímavější objevy. Já ukazuji filosofickou knihu Life is hard od Kieran Setiya a Honey bun se chlubí titulem Living a Life That Matters od Harolda S. Kushnera. Myslím, že PCT nemá nejlepší vliv na naše mentální zdraví.
Poslední dospěláckou věcí, kterou musíme vyřešit, je zítřejší odvoz zpět na trail. Naštěstí ale máme kontakt na Gibsona aka Puddinga, na kterého jsme narazily včera na poště a který nám doslova vnutil na sebe kontakt. Šedesátník, který se svojí manželkou postupně prošel PCT a nyní si vymýšlí různé věci, aby se v důchodu zabavil, má naštěstí čas i chuť nás hodinu vézt zpátky na trail. Miluju Američany!
📍Bend
