WTak se předpověď počasí opravdu jednou vyplnila a pršelo celou noc a celé ráno. Jsme si tak nuceni přiznat, že se už asi nic nezmění a voda na nás bude padat celý dnešek.
Naše možnosti probíráme s Honey bun přes stěny stanů a nejdříve sčítáme škody: obě máme promočené boty & stany drží, ale když je složíme, už je dneska nepoužijeme & Honey bun má navíc mokré oblečení. Varianty, co dělat, máme jenom dvě – zůstat celý den ve stanu nebo dojít do 27kilometrů vzdáleného resortu. Několik minut zhodnocujeme, co je rozumnější varianta.
- Kempování ve stanu: Máme dost jídla i energie v power bankách. Vody je všude kolem až příliš. Pohodlné to zrovna není, ale většinu věcí máme v suchu. Na zabití nudy máme knížky. Rizikem jsou padající mrtvé stromy, které jsme v noci dvakrát slyšely.
- Cesta do resortu: Bude mokrá a studená. Je jen otázka času, kdy naše nepromokavé oblečení přestane fungovat, takže do resortu pravděpodobně dorazíme úplně promočené. Resort navíc sice nabízí chatky k ubytování, nemůžeme si ale ověřit jejich aktuální kapacitu. Resort je to navíc malý a prakticky bez elektřiny, takže si těžko zatopíme. Rizika: Nachlazení nebo něco horšího, naštvanost level tisíc, absence střechy nad hlavou, pokud resort nebude mít volnou chatku, promočené věci.
Sice nerady, ale zvolily jsme si zůstat ve stanu. Myslím, že do našeho rozhodnutí by zaselo pochyby, kdyby přestalo aspoň na deset minut pršet. To se ale mezi šestou a devátou ani jednou nestalo. Jediným problémem k řešení nám tak zbývá, jak si dojít na záchod a nepromoknout při tom na kost.
V půl dvanáctý nás déšť konečně pouští ze zajetí našich stanů. Využíváme rychlé pauzy na čůrání, přinesení vody a opravu stanů. O hodinu později dokonce vysvitne sluníčko! Těch pár kapek, co nám ale ze stanu vysušilo, je do půl hodiny zpátky s dalšími třemi kýbly vody. A takto se to během odpoledne opakuje ještě několikrát.
Ve dvě odpoledne to konečně vypadá na klid zbraní. Vykouknu ven na oblohu. Ta se mi nezdá nijak špatná, tak se chopím příležitosti a pomůžu stanu se zbavit posledních kapek. Teď je až na podlážku kompletně suchý. Spokojená se svým výkonem se vracím do stanu, kde hodlám pokračovat v lelkování. Ještě ani nestačím najít zip od spacáku a začíná znova pršet. Kašlu na tenhle boj s mlýnskými kameny!
📍Zaseklý na 3238. km
