Den 117 | Snědly jsme zásoby: Jídlo jako motivace na stezce

Posted by:

|

On:

|

Ráno pro změnu pršelo. No nic, skládáme mokré stany a po neplánovaném zero dni ve stanu vyrážíme směr Olallie Resort. Zastávka to potřebná, protože jsme během jednoho dne ve stanu z nudy snědly polovinu svých zásob. Honey bun je bez sýrových tyčinek, takže máme tak dva dny, než ji dostihne absťák.

Lezeme na Mt. Hood do 2100 metrů, který poskytuje v jinak celkem plochém Oregonu nádherné výhledy. My můžeme ocenit hustou bílou mlhu, mrazivý vítr a viditelnost na tři metry. Při sestupu dolů vytahuji několikrát telefon, abych pomocí GPS našla cestu. Jsem navlečená do nejteplejšího oblečení a izolovaná nepromokavou vrstvou a stejně klepu kosu. Potkávám spoustu SOBO hikerů a všichni mě zdraví „Stay warm“. Už mi zase chybí Kalifornie.

Honey bun mě dohání, když se pasu na huckleberies. „Co to jíš?“ zajímá se. „Neznámé lesní plody,“ komentuji zřejmý fakt. „Ale to nejsou borůvky,“ pokračuje Honey bun další zjevnou skutečností. „O borůvkách jsem taky nic neříkala,“ krčím rameny. Honey bun se na mě chvíli dívá, asi aby včas odhalila znaky intoxikace, poté zakroutí hlavou a pokračuje. Divný borůvky neochutná. A já si pro jistotu dělám fotku keře, který jsem otrhala.

Pokračuji v chůzi, dokud se nade mnou neobjeví modrá obloha. Chvatně stavím stan a na sluníčko vystavuji všechny navlhlé věci. Honey bun, která se po cestě někde ztratila, mě dostihne akorát v okamžiku, kdy si s čajem v ruce dávám pauzu. Můj odpočinek ale brzy vyhodnocuje jako moc dlouhý a nutí mě pokračovat směr resort. Svého činu nejspíš brzy lituje, protože si pouštím taneční hudbu, šlapu jí na paty a ženu ji jak nadmutou kozu.

V Olallie Lake Resortu nacházíme nejenom jídlo k doplnění zásob, ale také desítku hikerů okupující stůl s Trail Magicem. Podávají se hot dogy, chipsy a, díkybohu, meloun! Ostatním hikerům přilepšuji ještě sušenkami a cookies, které nemůžu už ani vidět. Od Trail Magic se těžko odchází, takže zůstáváme přes noc.

3238 km ➡️ 3296,3 km

Posted by

in