Den 118 | Ve stínu hor: Od růžových ponožek po paniku s pavoukem

Posted by:

|

On:

|

Ráno se probouzíme a zjišťujeme, že přes noc nad jezerem vyrostla hora. Mraky jsou pryč a my máme konečně nějaký výhled! Noc to byla ale mrazivá. Honey bun nechápe, jak můžu spát na mé karimatce. Ani já to nechápu. Kupuji si aspoň růžové chlupaté thermo ponožky.

Poprvé za PCT je náš plán zpomalit. Musíme totiž do Timberline Lodge, což je hotel z filmu Osvícení, dorazit pozítří přesně na polední buffet.

Po pomalém ránu následuje stejně pomalý den bez významných událostí. Už si říkám, že se dnes pravděpodobně nic nestane. Pak se podívám na svoji ruku a uvidím obřího pavouka, který mi bůh ví jak dlouho seděl na rukávu. Bohužel dostávám nejdřív panický záchvat a až pak si uvědomuji, že jsem ho mohla vyfotit. Musíte mi taky věřit, že byl obrovský!

Během brzké večeře u posledního zdroje vody pro dnešní den probíráme s Honey bun práci. „Chtěla bych pracovat pro konzultanskou společnost nebo pro vládu. Ale úplně nejvíc bych chtěla nepracovat,“ prohlašuje Honey bun a já s ní můžu jenom souhlasit. Složenky se ale samy nezaplatí, tak v chvilce, kdy se mi uvaří instantní bramborová kaše, píšu seznam schopností a předností, které byly v rámci PCT prověřeny:

  • Vytrvalost vydržet i u nesmyslných projektů po velmi dlouhou dobu
  • Fyzická zdatnost chodit nesmyslné vzdálenosti se zátěží na zádech
  • Psychická odolnost a vysoká míra odolnosti vůči stresu
  • Schopnost najít východisko, i když se před cílem projektu rozhoří požár (doslova)
  • Um vyhledávat alternativy (především v případě spadlých mostů přes divoké řeky)
  • Focus na denní cíl, i když to znamená překročit své vlastní limity (což je 42 km/den)
  • Zdatnost v překonávání překážek (mentálních i těch hmatatelných, například spadlých klád)
  • Vysoká míra improvizace při poruchách hardwaru (vybavení) i softwaru (programu aka mozku na převádění mezi litry a uncemi)
  • Schopnost rychle se přizpůsobovat změněným podmínkám (povětrnostním, hydrometeorologickým i fyzickým)
  • Rychlé učení nových věcí samozřejmostí (například co nedělat v případě setkání s chřestýšem)
  • Umění rychle přijímat rozhodnutí a najít východisko i z bezvýchodné situace (viz zaseknutí uprostřed divoké řeky)
  • Umění vyjednávat (viz přespání v cizím stanu na vrcholku Mt. Whitney)
  • Schopnost čelit obavám a strachu (prověřeno hady, pavouky a medvědy)
  • Schopnost dřít v nelidských podmínkách (speciálně za strašného vedra, hrozné zimy, v mokrých botách a při nedostatku potravy)

Po večeři si dáváme ještě jeden výstup a kempíme na nejméně romantickém místě ever. Stavíme si stany prakticky pod elektrickým vedením a já napůl doufám, že nám to přinese nové schopnosti, třeba turbo hiking. Nejvíce mě ale štve, že nám elektřina praská u uší, ale nám dochází energie v powerbankách. „Tak se zkus napojit,“ navrhuje Honey bun. „Díky, ale myslím, že moje cestovní pojištění nepokrývá sebevraždu vysokým napětím,“ reaguji. Celou noc spím se sluchátky v uších, abych se zbavila otravného elektrického praskání.

3296,3 km ➡️ 3332,7 km

Posted by

in