Ráno se PCT mění v dálnici. Nesnáším, když jsem uprostřed bubliny a neustále mi lidi šlapou na paty. Během úprku před ostatními hikery se mi ale podařilo ztratit Honey bun i Eggnado. Dlouho na ně čekám před chatou, kde obědvám a zároveň počítám členy trail family, která se mi neustále plete pod nohy. Dvanáct! Není divu, že celé dopoledne jenom uhýbám ostatním.
Přibližně po hodině mě konečně holky dohání. Ani jedna ale nespěchá, takže se můj oběd protahuje na dvě hodiny. Aspoň mám čas nechat odpočinout nohy. Strašně mě bolí plosky nohou a dostávám do nich křeče. Doteď jsem si myslela, že to není možné.
Na vrcholku dalšího kopce se nám otevírá pohled na Mount Rainier, nejvyšší sopečný vrchol v Americe (bez Aljašky). Jen ze zajímavosti zkouším vypnout na telefonu režim letadlo. K velkému překvapení mi do několika sekund naskočí všechny zprávy a notifikace. Jsme uprostřed ničeho a T-Mobile má signál. Opravdu zvláštní pokrytí.
Na vhodné místo ke spaní dorážíme až pozdě večer. Výjimečně a čistě náhodou stavím stan správnou stranou ke větru, takže mi pro jednou do něj nefouká. bun i Eggnado. Dlouho na ně čekám před chatou, kde obědvám a zároveň počítám členy trail family, která se mi neustále plete pod nohy. Dvanáct! Není divu, že celé dopoledne jenom uhýbám ostatním.
Přibližně po hodině mě konečně holky dohání. Ani jedna ale nespěchá, takže se můj oběd protahuje na dvě hodiny. Aspoň mám čas nechat odpočinout nohy. Strašně mě bolí plosky nohou a dostávám do nich křeče. Doteď jsem si myslela, že to není možné.
Na vrcholku dalšího kopce se nám otevírá pohled na Mount Rainier, nejvyšší sopečný vrchol v Americe (bez Aljašky). Jen ze zajímavosti zkouším vypnout na telefonu režim letadlo. K velkému překvapení mi do několika sekund naskočí všechny zprávy a notifikace. Jsme uprostřed ničeho a T-Mobile má signál. Opravdu zvláštní pokrytí.
Na vhodné místo ke spaní dorážíme až pozdě večer. Výjimečně a čistě náhodou stavím stan správnou stranou ke větru, takže mi pro jednou do něj nefouká.
3765,4 km ➡️ 3801,5 km
