Budím se ve tři ráno a pak už jen čekám do půl sedmé na známé „pfůůůů“ nafukovacích matraček holek, jasné to znamení, že se stává. Už od rána mi není dobře a terén mi zrovna nepomáhá. Jdeme asi třicet metrů po rovině, než na řadu přijde první výstup. Ten nám stěžuje těžký vzduch a všudypřítomný kouř. Podle zápachu by klidně mohlo hořet za nejbližším kopcem, kdoví.
Po výstupu pro změnu sestupujeme všechno, co jsme pracně vyšlapaly. A jako bonus nás dole čeká river crossing. Sbírám všechnu odvahu a v duchu si opakuji všechno, co mě učil Jumbo, a přecházím přes připravenou kládu. Její jediný nešvar je, že se chová jako houpačka a v polovině se překlápí. Na nepříjemné zhoupnutí uprostřed řeky se psychicky i fyzicky připravuji dopředu a nenechávám se tak vyhodit z tenisek.
Roviny se dneska pravděpodobně nedočkáme, takže po krátké pauze šplháme zase nahoru. Podařilo se mi nabrat zpoždění, a když dorážím na obědové místo, holky jsou už svlečené a chystají se skočit do jezera. Eggnado si to tedy brzy rozmýšlí a po dvaceti minutách aklimatizace na ledovou vodu je namočená jenom po pas.
Obědovou pauzu protahuji, co to jde. Jsem unavená a nejraději bych zůstala ležet na karimatce a nechala se ohřívat sluníčkem. Mého depresivního rozpoložení si nakonec všímají i holky. „Jen jsem očekávala jiný konec PCT. Touhle dobou jsem se měla těšit na krásnou dovolenou a zásnubní prstýnek,“ jdu s pravdou ven. „No vidíš, a teď jedeš se mnou do San Francisca,“ snaží se Honey bun přivést mě na jiné myšlenky po francouzském způsobu. Eggnado, která je zpravidla po kanadsku citlivější, se hned snaží vyrovnat Honey bunin drsný přístup: „Je zvláštní, že většina z nás přemýšlí nad tím, jak změní svůj život, a je to vlastně to, co jsme od PCT chtěli a očekávali. Ty ses o nic takového neprosila a život se ti změnil nejvíc z nás všech.“
„Ale hlavně sis nemohla vybrat lepší místo k pláči. Támhleto jezero se jmenuje Deception Lake,“ pokračuje Honey bun ve svém „podporujícím“ monologu. Nemůžu si pomoci, ale to přijde vtipné i mně. Nakonec dostávám obětí od obou a pár minut slunění navíc.
Dalších pět hodin věnujeme výstupu na horu a pak zase sestupu na její druhé straně. Na vytipované místo na spaní se dostáváme až v půl osmé. Jsme tak vyčerpané, že stany stavíme mlčky. Nevím, jestli si holky vařily večeři, ale já na to už neměla energii. Zvládla jsem hygienu vlhčenými kapesníčky a čištění zubů. Pak jsem upadla do bezvědomí.
3922,7 km ➡️ 3956,8 km
