Jak těžká noc by nás čekala u American Legion nebo nedej bože na trailu, zjišťujeme ráno. A protože je dům Howarda a Mo skoro stejně vysoko jako trail máme z první ruky rychlost větru a sílu deště. Akorát my se na ně díváme z okna. Jak velká bída to venku byla, mi ve městě vypráví Stephen, který strávil noc tím, že držel trekové hole, aby mu neuletěl stan nad hlavou. O tom, jaká zima tam nahoře musela být, raději pomlčel.
Nedělní ráno trávíme opět v American Legion, kde pořádají snídani all you can eat za 15 babek. Snídaně není zrovna bohatá, ale chceme je podpořit a navíc potřebujeme zabít čas. Venku je pořád odporně a všechny obchody otevírají až v 10. A my potřebujeme do gear shopu, protože Patrik si roztrhl kraťasy.
S Howardem a Mo se loučím s tisícerým dík. Jsou pro mě prvním Trail Magic a důkazem, že atmosféra kolem PCT je prostě výjimečná. Lidé zde pomáhají ne protože něco chtějí na oplátku, ale protože chtějí a můžou. Sbohem dáváme také Andrewovi, který zůstává v Julianu další noc. Určitě nás dohoní jen kvůli tomu, aby si rozšířil slovní zásobu o další sprostá slova v češtině/slovenštině*.
Zpátky na trail nás bere nikdo jiný než Minnie. Po cestě se nás snaží přesvědčit, že americká kuchyně nejsou jen hamburgery. Když ale vyjmenuje delikatesy jako aligátora (chutná prý jako kuře), sushi a dezertní salát ze Snickers sušenek a jablek*, začínám si myslet, že měli u těch hamburgerů zůstat.
Ani se nestačíme rozehřát a narážíme na první skutečný Trail Magic, který organizuje starší pár. Mají pro nás připravené ovoce, zeleninu, vychlazené limonády a spoustu vody. Té je totiž na následujících 20 kilometrech nedostatek, respektive není tam žádná. A ta, ke které se potřebujeme dostat, je navíc water cashe, tedy lidmi uměle vytvořená zásoba.
Cesta k water cashe je obvykle úmorná, my ale máme krásných 10C a stoupání nám znepříjemňuje jenom vítr. Patrik nasazuje své tunelové vidění a sprintuje dopředu, já fotím každý druhý kaktus. Potkáváme se znovu po 13 kilometrech, kdy přebírám vedení a je to na mně, abych nás vytáhla do finiše.
Byť jsme celý den šli sami a neviděli jsme ani živáčka, u vodní kešky nás stanuje nejmíň deset. Všichni rychle stavíme stany, protože vítr se znovu zvedá a my si potřebujeme vnitřek hezky vydýchat, než teplota klesne na 5C. Dneska to vypadá na spaní v péřovce.
*Snickers salad má i svoji stránku na Wikipedii, kde je možný dohledat celý recept.
123,9 km ➡ 146,7 km
