Když tohle píšu na konci osmého dne, doufám v regeneraci lidského těla. Dnešní den byl totiž, slušně řečeno, challenging. A taky trochu naprd. Začalo to hned ráno, když mi z batohu začala kapat voda. Nejdřív jsem si myslela, že mi rupnul hydrovak, při doplňování jsem ale zjistila, že jsem ho blbka špatně zavřela. Což byla vlastně dobrá zpráva, protože mě čekalo 20 kilometrů bez zdroje vody.
Takže jsem se se 4 litry (tudíž 4 kily!) plahočila do kopce a z kopce a pak zase znova asi desetkrát. Kopce tady mají kolem 1500 m.n.m. a z dálky vypadají sympaticky zeleně. Všechno to jsou ale křoviska a zakrslé stromky, které nenabízejí žádný stín. Po sedmi hodinách jsem konečně dosupěla k Mike’s place, což je opravdu místo, kde Mike bydlí. Tedy alespoň část roku, protože je to chalupa uprostřed ničeho. U svého pozemku má obří nádrž a dovoluje hikerům, aby zde načepovali vody. Další 4 až 5 litrů, protože další voda je za 38 kilometrů, a to v restauraci.
U Mikea se scházíme s Patrikem, kterému to dneska údajně extrémně nešlo. Po našem obědě, Patrikově čínské polévce podávané na sucho a mojí teplé bramborové kaši, pokračujeme dál. Další místo na spaní je jen 5 až 8 kilometrů, říkáme si.
Chyba lávky. O pět kilo těžší nám to vůbec nešlape. Nehledě na to, že následující úsek je zatím ten nejhorší, co jsme na PCT viděli. Úzká pěšinka plná kamení a písku, z obou stran křoviska a hned za nimi sráz. Kdyby chtěl někdo vymyslet nejlepší terén na zlomení nohy, tady jeden je. Bereme hned první spot na spaní, který objevujeme. Oba máme škrábance na nohou, já navíc tři nové puchýře a čínskou polívku vylitou do spacáku.
Jdu spát a modlím se, ať je zítřek aspoň o chlup lepší!
🐍 2 hadi (ani jeden nebyl chřestýš)
🩹 3 puchýře a vyrážka od sluníčka
🧽 chybí mi čistota (moje, věcí, lidí okolo)
181,1 km ➡ 211,7 km
