Doufám v lepší den, ale pravděpodobnost jiného scénáře než včera je mizivá. Opět vláčím čtyři litry, které mi musí vystačit na celý den. A před námi je klesání, stoupání a zase klesání v přírodě pouštního charakteru.
Na konci je alespoň vidina skutečného jídla a vody tekoucí z kohoutku. Příležitost umýt si ruce (a nohy) mi nikdy nedělala takovou radost.
Restaurace taky znamená zásuvky, takže během celého dne poslouchám podcasty. Cokoli, co mám aktuálně stažené. Se zpožděním se tak dozvídám o odvolání ministryně pro vědu a výzkum i to, že na českém ComicConu bude představitel Herkulese společně s Bohdalovou a Trávníčkem. S poslechem končím až u BBC podcastu na téma oteplování planety. Že je venku vedro, pociťuji na vlastní kůži.
Do restaurace je možné stopovat nebo si jednu a půl míle dojít. Jdeme, nemyslím si, že by nás někdo v tomhle stavu vzal.
K hikerům přátelský personál nás srdečně vítá a desítku zničených a špinavých lidí na své terase nijak nekomentuje. Po zavíračce nám dokonce dovoluje stanovat za budovou a dává k dispozici klíč k toaletám.
K mému velkému překvapení většina hikerů stopuje do města Idyllwild a přeskakuje tak dvoudenní úsek. S výjimkou jedné holky, které hrozí upadnutí nohou, jsou všichni bez problémů a trail je podle nich “jen” náročný. Přeskakuje i mladá Američanka Rose, která chce dát PCT za 4 měsíce. Asi už chápu, jak to chce stihnout.
211,7 km ➡ 244,3 km
