Den 15 | Sama pod hvězdami: Jak jsem se plahočila skrze Mission Creek

Posted by:

|

On:

|

Jsem první, kdo vyráží na trail! Je půl sedmé a asi jsem našla hikery své krevní skupiny. Wind Farm je opravdu otevřená 24/7, takže si ráno můžu dojít umýt zuby ke skutečnému umyvadlu s tekoucí vodou. Jaké malé věci tady udělají velkou radost!

Po včerejších útrapách se celkem bojím, jak to půjde, ale po chvilce se rozcházím. Jdu tak rychle, že překvapuji i chřestýše, který začíná chřestit, až když na něj málem stoupám. Nevím, kdo se víc lekl a kdo je víc nasranější, že musí uhnout. Jsem to ale nakonec já, kdo šplhá do svahu. Přijde mi, že tihle chřestýši jsou pěkně líná chamraď.

Část PCT trailu je součástí krátké místní procházky, takže potkávám poměrně hodně aviváží vonících lidí. Potvrzuji si, že sdělení o cíli PCT vyvolává jenom dvě reakce: “Wau!” a “What?”.

Po dvou a půl hodinách dorážím k řece Whitewater, čímž začíná problémový úsek o délce několika kilometrů. Trýznivých kilometrů, jak se ukáže. První problém je, že část trailu PCT je zničený sesuvem půdy a neexistuje. Druhý problém je voda. Té je díky Mission Creek dost, ale nedá se pít. Alespoň ne bez rizika. Můžete si vybrat, buď je úsek zdrojem noroviru nebo je voda kontaminována sinicemi. Oboje ale vede ke stejnému: nevolnosti, zvracení a toho druhého problému.

Beru si z Whitewater River dost vody, abych se mohla Mission Creeku vyhnout. Kdyby bylo nejhůř, mám v záloze tablety na chemické čištění vody.

Zničený trail nám všem způsobuje muka. Původní cesta nyní leží někde na dně nového koryta Mission Creek, takže nám nezbývá nic jiného než jít podél řeky a trápit se se sesunutým kamením a stromy. Po nějaké době rezignuji, nazouvám sandále a jdu řekou. Je to rychlejší, než neustále skákat z jednoho břehu na druhý. Voda je mimochodem na 100 % závadná a to nemusím být chemik. Nevím, čím se nechali oblbnout ostatní, ale červená voda tvořící v tůňkách zelené zapáchající želé, rozhodně žízeň nevyvolává.

V korytu řeky se plahočím několik hodin, ale to prostě nemá konec. Kempím to na jednom z mála rovných plácků, kteří už přede mnou zabrali mravenci, a úplně poprvé na trailu jdu spát sama.

📍343,4 km ➡ 370,9 km

Posted by

in