Ráno uznávám, že výběr místa na spaní nebyl úplně nejlepší. Celou noc jsem spala zkroucená mezi šutrem a kořenem. Ale co se dá dělat, hážu všechno do batohu a před šestou (!) jsem na cestě. Dneska mě čeká “jenom” dvacet kiláků k dálnici, kde si hodlám stopnout odvoz. A pak – první a vytoužený zero day!
Brzy potkávám malý potůček, voda v něm se mi ale úplně nelíbí a trochu zapáchá. Nabírám tedy trochu pro případ nouze, ale s trochou šetření bych měla vydržet s posledním litrem, který mám.
Cesta k dálnici by měla být především z kopce, proto mě každý malý kopeček rozčílí. Za celý den potkávám jenom dva stany, ve kterých hikeři ještě vyspávají. První člověk při vědomí je až tak Costco tři kilometry před dálnicí. Ukazuje se, že jde o PCT trail angela a odvoz přímo k hostelu tak mám vyřízený. Jako bonus dostávám pro hikery nejdůležitější informace – jaký obchod je nejlepší na resupply, kde je gear store a jaké restaurace nevynechat. Nabízím příspěvek na benzín jako poděkování, ale dostává se mi slušného odmítnutí. Lidé to prostě pomáhají rádi.
V poledne tak stojím v cíli dnešního dne – u hostelu v městečku Big Bear Lake. Strávím tady nejenom zbytek dne ale i ten další. Celé dva dny v opravdové posteli, s koupelnou, měkkoučkým ručníkem a pračkou, která vypere všechnu sůl z mého oblečení. Mimochodem, mám za sebou 10 % cesty!
📍 406,1 km ➡ 428,3 km
