Po prvním zero dnu se cítím ještě rozbitější než předtím. Dávám si předsevzetí pro příště to zvládnout líp nebo si dát zero dva. Z hostelu odcházím dopoledne na zastávku autobusu. Než se nějaký uráčí přijet, zkouším stopovat, ale v tomhle není Big Bear Lake přívětivé.
V autobuse potkávám Sarah, která taky míří na trail. Vystupujeme u supermarketu a loučíme se. Sarah jde obstarat ještě nějaké nákupy a pak bude směřovat k druhému vstupu na trail, který je o 20 kilometrů dál. Já se vracím na místo, kde trail kříží dálnici 18, ale dlouho se mi nedaří stopnout auto. Po 20 minutách začínám být frustrovaná, když na mě z opačného směru zatroubí Trail Angel Tina. Po chvilce jede mým směrem a nabírá mě směr trail. V autě se už vezou další dva hikeři a každý z nás dostává obětí a přání šťastné cesty.
Být znovu na trailu je skvělé, navíc tahle část vede mým oblíbeným lesem. Po chvilce objevuji box plný zmrzliny – Trail Magic. Vybírám si čokoládový kornout, i když bych neměla. Dnes se na této části trailu odehrává dobročinná akce na podporu dětí v nemocnici a je tady tak pořádně živo. Několikrát předbíhám dvě dvojice starších dam, které nejspíš začaly litovat, že se do takového podniku pustily. Je ale čeká na konci potlesk a odvoz zpátky do města, my musíme šlapat dál.
Nestačím ani strávit prvního nanuka a potkávám zmrzlinovou Trail Angel Courtney, která mi podává další. Ten samý den objevuji ještě další Trail Magic – bednu plnou chipsů, jsem ale už tak přecpaná, že ji ignoruji.
Večer se trail vyprázdnil a já si našla klidné místo na spaní blízko trailu. Nejde o označené kempoviště, tak vím, že mě nikdo otravovat nebude.
📍 428,3 km ➡ 449,6 km
