Ráno se nemůžu donutit k vstávání, a tak vyrážím až před sedmou. Mezitím kolem mého stanu stačí prosvištět dva hikeři. Nechci si dávat žádné cíle v kilometrech, ale pokud půjde vše dobře, mohly by kiláčky hezky utíkat. Má být totiž jenom 21 °C a trail vede pro změnu příjemným lesem bez významného převýšení.
O dvě hodiny později dávám tělem vyžádanou pauzu. Ukazuje se, že aktualizace mého hikerského menu asi nebyla úplně nejlepší a v ranním kakaovém drinku je sice hodně proteinů, ale taky asi hodně sušeného mléka. Pauzu aspoň využívám k převlečení do svého hikerského outfitu pro slunečné dny – kraťasů a sun hoodie. Pořízení sun hoodie byl mimochodem opravdový kauf. Nechápu, jak je možný, že k nám tenhle kus oblečení ještě nedorazil.
Po celý den poslouchám podcasty a okolní přírodu tak vnímám jenom napůl. Potkávám se jen s pár hikery, ale nikdo se nemá moc do řeči. Měníme si tak jen pozdrav a vzájemně se ujišťujeme, že je vše oká. Všichni známí jsou dva a více dnů přede mnou nebo naopak za mnou, nemám tak důvod se honit. V mapě kontroluji jen vodu, abych se nedostala do úzkých. Až mi dojdou síly, najdu si prostě rovný plácek na spaní. Z automatické chůze mě postupně vyrušují jen tři obří hadi, kteří mi způsobují menší infarkty.
Na 480. kilometru se potkávám se dvěma holkami, které se zde rozhodly utábořit. Místo je to skvělé, ale nakonec se rozhoduji to ještě pušnout o 4,5 kiláku dál. Brzy si začínám nadávat, trail zde vede podél skály a já začínám kulhat kvůli obří modřině na pravé půlce zadku. Snad stokrát kontroluji, jak daleko je další voda.
Konečně se doplácám k vodě a místu, kde chci dneska spát. A taky k ceduli, že kemping je zde zakázán. Prdím na to. Jestli mi šerif bude chtít dát pokutu, bude muset čelit modrému jelitu na zadku, které mám od bederního pásu. Případy nouze se posuzují jinak a tohle případ nouze rozhodně je.
Nocuji tedy opět sama, tentokrát na mini plážičce. Ležet na měkkém písku je vítaná změna pro všechny kosti, které začínají postupně čím dál víc vylejzat.
📍 449,6 km ➡ 484,8 km
