Ze zvyku se budím v pět a užívám si myšlenku, že dneska nikam nespěchám. Čeká mě totiž celý den flákání a jezení, než se večer vydám na noční přechod pouště. V sedm se vyhrabávám ven a čeká mě nemilé překvapení. Wee Vill Market, který měl být otevřený od pěti, zeje prázdnotou. Snídám tak zbytky ze včerejšího impulzivního nákupu sladkostí a jdu si znovu zdřímnout.
V 11 vylejzám ze stanu jako lehce podušená šunka. Před marketem ale stojí auto, známka toho, že zaměstnanec dorazil do práce. Vevnitř se už ládují tři hikeři – Aragorn z Dánska, Holiday z Prahy a BeeBee ze Slovenska. Zbytek dne trávíme objednáváním jídla a přemýšlením, co si objednáme dál.
Přichází mi zpráva od Sarah, která dorazila do Hikertownu, a domlouváme se, že vyrazíme společně. Od stolu plného jídla tak vstávám jako první a s energeťákem v ruce jdu poptat odvoz na parkoviště. Hned na první dobrou se mi zadaří a dva kámoši v důchodu mě vezou na trail, i když jedou na druhou stranu. Řidič chválí krásu československých žen, především jakési údajné české tanečnice Rayny. Na moji poznámku, že Rayna není zrovna typické české jméno, mu možná poprvé dochází, že si ona žena svoje jméno vymyslela. Vyhazují mě u Hikertownu, kde rovnou nabírají další tři hikery stopující na druhou stranu.
V Hikertownu se potkávám se Sarah, Alejandrou a Andrewem. Jsem ráda, že to všichni zvládli a jsou v dobré náladě. Chybí nám jenom Mona, která se pořád trápí s chodidly.
Odcházíme na německý způsob přesně v 16:00, jak bylo dohodnuto. Čeká nás několik mil podél akvaduktu a poté po rovné cestě v poušti. Poměrně nezáživnou část si užívám a se Sarah probíráme jedno téma za druhou. Kolem deváté zapínáme čelovky a pod nohy se nám začínají plést pouštní myši. Hodinu před půlnocí dorážíme k první vodě, Sarah zde končí a já se rozhoduji nepokračovat dál. Myšlenka, že budu sama v noci bloudit pouští, ve mně zrovna nevzbuzuje nadšení. Jedinou kaňkou na skvělém dni je vítr, který se začíná zvedat. Těžím několik šutrů z potůčku a zatěžuji stan před ulétnutím.
832,9 km ➡️ 861 km
