Poprvé za PCT nemusím nikam vstávat a zároveň mi nehrozí, že se ve stanu ugriluji. Spinkám tak až do půl deváté. Mimochodem na zemi, protože to je pro moje záda nejpohodlnější. V devět si to už kráčím zpátky k německé kavárně, kde se potkávám s Alejandrou, Monou a Andrewem. Monu stále trápí chodidlo a řeší s pojišťovnou, jestli ji proplatí rentgen, Andrew zůstane v Tehechapi o den déle, aby se vzpamatoval.
Po snídani se vracím do domu, lehám na gauč a tím můj den prakticky končí. Zvládám ještě vyprat batoh a asi pětkrát usnout u audio knihy. Vstávám až odpoledne, abych se rozloučila s Vaškem, který míří zpátky na trail. I Vašek má, stejně jako my ostatní, trápení s nohami. Navíc si natrhl něco v rameni. Aktuálně už snad není nikdo, kdo by neřešil menší nebo větší zdravotní problém. Dva hikeři, se kterými jsem se osobně potkala, PCT vzdali a další přeskakují úseky s nadějí, že jim to dá část na regeneraci.
Večer jsem přizvána ke stolu. Francouzská skupina si na tři dny nakoupila tolik jídla, že by z toho moje lednice dostala šok. V šesti lidech do sebe musíme nacpat dvě pizzy americké velikosti, guacamole se zeleninou a špagety. Kupodivu to nedáváme.
📍 Tehachapi