Chceme si pospat. Ostatní odchází v sedm, já ale odmítám opustit stan. Na Moninu větu: “We should check if she’s alive.”, zavrčím, ať jdou prostě napřed. Slyším, jak se smějí a pomalu se vzdalují.
Dnes se spoléháme na water cashe. Nebýt jich, tento úsek by bylo prakticky nemožné ujít. První water cash je po 12 kilometrech a potkávám u ní Jumbo Pota i Andrewa, a to přesto, že jsem se ze stanu vypotácela o hodinu později a z příjemného lesního chládku jsem na poušť rozhodně nepospíchala.
Nabírám 4 litry vody a vydávám se do krajiny, kde jediný stín nabízí vzrostlé juky krátkolisté, anglicky Joshua Trees. Nemáme signál, ale teplota se může pohybovat kolem 40 °C. Cítím se jak steak na grilu.
Juky krátkolisté jsou typické svým vzhledem a odolností. A taky tím, že jejich listy jsou ostré jako malé meče. O tom se bohužel několikrát přesvědčuji na vlastní kůži. Aby malé juky nesesmahlo sluníčko, musí být chráněné svou vzrostlo matkou. Dávno po poledni takovou juku-matku nacházíme a společně s Jumbo Potem se další dvě hodiny schováváme v jejím stínu.
K druhé water cashe je to celkově 24 kilometrů, 10 nám ještě zbývá. Bohužel část vede po mém nejnenáviděnějším písčitém terénu, bonusem ještě do kopce. Chůze nám bere hodně energie a táhneme se jak školkoví děti. Aspoň že myšlenkami mohu aktuálně přeskakovat mezi mými dvěma aktuálními problémy – bolestí levého chodidla a strašnou vyrážkou ze sluníčka.
Trail nás ale odměňujeme. Vodou i nádherným západem slunce. Podruhé na Pacific Crest Trailu nerozkládám stan, ale spím pod širákem. Ještě než usnu přejdou po mně dva obří brouci.
981,9 km ➡️ 1017,2 km