Deset minut ostatní při vstávání úspěšně ignoruji a ignorovala bych je dál, kdybych si neustlala na hlavním hmyzím tahu. Ze spacáku vystřeluji, když slyším vedle sebe něco, co má rozhodně víc jak čtyři nohy. Obracím spacák naruby a pěchuji vše do báglu. Čím dřív vylezu o nějakých 500 metrů výš, tím dřív budu ve městě!
Kopec je na dnešním programu naštěstí jenom jeden, zbytek je zvlněná rovinka, kde se navzájem ztrácíme. Opět se potkáváme až u jediného zdroje vody v širokém okolí blízko menší chalupy. Jenže chládek a vodu neoceňuje jenom lidský druh. V nepozornosti málem šlapu na hada plazícího se k prameni, zatímco se jeho hadí kámoš snaží dostat k jednomu hikerovi do batohu. Třetí člen rodiny se pak napůl spouští a napůl padá ze stromu o tři metry dál. Nečekané zpestření dne nám dělá radost asi pět vteřin, než si uvědomujeme, že sami pod jedním stromem sedíme. Naštěstí je tento hadí druh naprosto neškodný a vidět je místo otravných chřestýšů mi zvedá náladu. Znamená to, že konec pouště je skoro na dohled!
Tvrdí se, že když hiker něco opravdu potřebuje, trail mu to poskytne. Myslela jsem zrovna na evropské pivo, když jsem u silnice, jen necelou míli od dnešního cíle, zahlédla bílý party stan. S nejistotou, jestli se jedná o Trail Magic nebo americký styl pobytu v přírodě, jsem změnila směr. A byl to Trail Magic! S bezlaktozovou zmrzlinou a vychlazenou Stellou Artoi. Jedno pivo mi dodalo tolik veselosti jako nikdy předtím. Hlavně proto, že zbylý kilometr jsem ušla chůzi, za kterou by se nejeden opilec nemusel stydět.
Naše šestičlenná skupinka se rozděluje. První trojice stopuje, zatímco my ostatní se schováváme ve křoví, abychom svým počtem projíždějící řidiče nevyděsili. Po pěti minutách ale už vyskakujeme na silnici, řada je teď na nás. Andrew a Jumbo Pot mě využívají jako lákadlo, na které se chytá řidič, jenž by svým vzhledem zapadl do skupiny Rolling Stones. Jede jenom do města Inyokern, takže si celou eskapádu s návnadou opakujeme. Tentokrát však zabrali kluci a najednou nám staví dvě auta plná žen. Nasedáme do prvního, jehož posádka je sice mimo naši věkovou kategorii, ale zase staví na benzínové stanici. K překvapení ostatních tak na hotel v Ridgecrestu dorážíme už vybaveni pivem.
1017,2 km ➡️ 1051,3 km
