pát v posteli je tak boží! Nebýt hladu asi v nich zůstaneme až na věky. Ressuply days jsou ale kolikrát náročnější než dny na trailu. Štve mě, kolik věcí nestíhám. Hrozně ráda bych si chtěla přečíst zprávy nebo napsat všem, co dělají a jak se mají!
Místo toho odškrtávám položky ze seznamu:
- Sprcha
- Prádlo
- Nabít všechnu elektroniku
- Plán na další úsek
- Nákup potravin a dalších věcí
- Oprava poškozených věcí (tentokrát slepení filtru na vodu a zašití ponožek)
- Pošta
- Synchronizace hodinek a fotek
- Dopsání zápisků
- Kontrola mailu, jestli mi něco důležitého neutíká
To, že obchody, které potřebujeme jsou většinou na opačných stranách města, a městská hromadná doprava se tady nevede, znamená, že zařídit všechno trvá věčnost. Z pošty do Walmartu je to 40 minut chůze a na to prostě nemáme čas. Navíc je venku už 40 °C. Jumbo Pot se tak schovává za mě a já zkouším stopovat. Do deseti minut nám staví Beach Party, hiker, který si zrovna dává delší pauzu. Dělá nám taxi nejenom do Walmartu ale i z Walmartu na hotel. Díkybohu, nevím, jak bychom všechna ta piva a meloun donesli.
Zbytek osazenstva je už na hotelu a Mona v nemocnici, kde řeší bolavá chodidla. Naštěstí se ukazuje, že nejde o stresovou zlomeninu, ale jenom špatně zvolené boty. Pro Monu to znamená další tři dny trápení, protože v Ridgecrestu nejde sehnat vhodné hikerské boty.
Mezitím, co čekáme na odpolední autobus, čteme zprávy z trailu. Už druhý týden je strašné vedro a za dveřmi hotelu na nás doslova čeká nejhorší vlna veder ze všech. Pocitově se teplota blíží k 46 °C a nám zbývají poslední tři dny do Sierry. My to tak pravděpodobně zvládneme s lehce opečeným mozkem, ale ti za námi budou mít krušné chvíle. Dozvídáme se, že někteří byli už kvůli vysokým teplotám a nedostatku vody zachraňováni.
Na trail jedeme s ostatními hikery místním autobusem, který je v červnu zdarma. Až na jednoho pána je autobus plný hikerů. Má štěstí, dnes jsme všichni vykoupání a voňaví.
Dnes stoupáme aspoň do prvního kopce. Příjemně začíná být až v půl sedmé večer. Je to tedy jasný. Zítra umřeme vedrem. Máme ale nádherný výhled na západ slunce. Andrew pouští hudbu, Alejandra si zapaluje cigaretu a já vytahuji z batohu okurku. Byla to nejlepší okurka, co jsem kdy měla.
1051,3 km ➡️ 1057,7 km
