Budí mě Monin budík. A společně se mnou jsou vzhůru i všichni v okruhu pěti mil, kteří doteď nebyli hluší. Moně za tento budíček ve 3:30 řádně děkuji přes stěnu stanu.
Mě ani představa hamburguru a sprchy nedonutí, abych se v tuhle hodinu pokoušela vstávat. Naštěstí je Jumbo Pot stejného názoru jako já a potkáváme se před stany po páté ranní.
Důvod ranního šílenství je náš dnešní plán – ujít přes 42 kilometrů a na večeři být v Kennedy Meadows. Pokud se nám to podaří, je dnešek poslední den na kalifornské poušti. Kennedy Meadows, které leží na 703. míli PCT, je bránou do Sierry Nevady a počátkem úplně jiného šílenství. Před 44 dny se Sierra zdála tak vzdálená a teď už na ni můžeme dohlédnout.
Kromě jediného zdlouhavého kopce je to do Kennedy Meadows rovinka. Která je ovšem dlouhá 25 kilometrů. Stále se pečeme a Jumbovi dává dnešní nálož zabrat. Jsme tak přehřátí, že nám chvilku trvá si uvědomit, že řeka před námi a označení 700 mil, není fata morgána. Vidět tekoucí masu vody po dnech, kdy jsme byli rádi za každý pidi pramínek, je jak balzám na duši.
Kennedy Meadows je sice bránou do Sierry, samotné ale leží trochu bokem od trailu. Každý hiker musí od trailu ujít ještě míli po silnici do prvního obchodu/baru, kde se dočká jásavého přivítání a zvonění na zvon. Nám se ale stává kulišácká věc a auto nám zastavuje hned, jak vylézáme na silnici. Tak padlí na hlavu, abych po 42 kilometrech odmítli odvoz, ještě nejsme, a tak se necháváme dovézt rovnou do lepšího a vzdálenějšího obchodu/baru Grumpy Bear. Jsme tak možná jedni z mála hikerů, kteří došli do Kennedy Meadows, aniž by prošli jeho vstupní bránou.
Sice jsem neslyšela zvonění zvonu oslavující můj příchod, zato jsem si nacpala pupek nejlepším jídlem. Oslavu příchodu do Kennedy Meadows rozjíždíme natolik, že si nestíháme dát ani sprchu a stany chytře stavíme v 11 v noci v lehce podnapilém stavu.
1090,2 km ➡️ 1132 km
