Trail mi splnil přání o spaní ve stanu, ale tak trochu zapomněl na teplo. Hned jak slunce zapadlo za hory, klesla teplota pod nulu a držela se tam celou noc. Můj vodní filtr opět zmrzl.
Nevím, jak moc jsem v noci spala, ale ve čtyři ráno mě budí první nadšenci do východu slunce. My se Samuelem vstáváme v 5:30. Venku je zima, až to praští, ale už se tu shromáždila pěkná skupinka včetně mé vlastní trail-family. Volám domů, protože tohle je jedno z mála míst, kde v Sieře chytnete signál.
Po východu slunce (který rozhodně není tak hezký jako západ) se vydávám dolů a lituji všechny, co tuhle strašnou horu lezou nahoru. V kempu to už vypadá jak v lazaretu. Všichni dospávají. Taky se trochu rozkřiklo moje večerní dobrodružství a Sophie mi dává Trail jméno Sleepover. To je rozhodně lepší než Cannibal, co mi vymyslel Indie, ale ne tak dobrý jako Nutella.
Ve tři odpoledne se zvedám a nutím nohy, aby přesunuly zbytek těla o 13 km dál. Moc se jim nechce, asi vědí, co je čeká zítra – Forester Pass, nejvyšší bod PCT, což je další chuťovka.
Krátká vzdálenost mi trvá enormně dlouho. Třikrát musím brodit řeku, ale k večeru se konečně otevírají neuvěřitelné výhledy na hory přede mnou. Takhle jsem si představovala Sierru.
1235,2 km ➡️ 1248,7 km + Mt. Whitney dolů (13 km)
