Toastyho opět posílám někam s jeho vstáváním. Celé dopoledne se snažím napasovat všechny své věci do batohu a v poledne se z nás stávají bezdomovci. Check-out na motelu je neúprosný, takže jdeme zevlit k ostatním (a skutečným) bezdomovcům do parku. Toastymu pod tíhou jídla praská batoh, takže jde shánět nový. Já jdu shánět jídlo do německé kavárny.
Kolem čtvrté je v Bishopu stále okolo 34 °C, ale nezbývá nám nic jiného než se hnout. Každý si bere něco z věcí, které Toasty nechal v parku, a jdeme stopovat. První skupinka má štěstí asi po 15 minutách a hajzlové dostávají odvoz až na parkoviště u Kearsage Pass. Já s klukama zůstáváme na dlouhou dobu zaseknutí v půli cesty. V Independence se nám dlouho nedaří nikoho stopnout. Už přemýšlíme, že di rozložíme stany hned vedle silnice, když nám staví zaměstnankyně správy parku. Smilování nad zuboženými turisty má víceméně v náplni práce, tak kvůli nám otáčí auto a dělá si 40minutový okružní výlet.
V kempu už na nás čekají. Připravili místo pro spaní pod širákem, kde si všichni můžeme lehnout vedle sebe. Při pohledu na stůl si všímám, že se opět neudrželi a zcizili jídlo z okolních bear boxů. True-hikery by opravdu měli vyhlásit za nový druh zvířete. Spím jako nemluvně s výjimkou chvil, kdy mi kolem hlavy běhá myš.
Bishop ➡️ Independence ➡️ Parkoviště
