Během sedmdesátého prvního dne zažívám situaci, kterou jsem vytěsnila jako v Sieře prakticky nemožnou. Dochází mi voda. Zvyklá na to, že je zde voda prakticky na každém kroku, jsem během horkého dopoledne překvapena dvěma vyschlými zdroji. Naštěstí se mi nezaznamenaný zdroj daří najít i bez vrbového proutku. Od téhle zkušenosti se vracím k poctivému kontrolování stavu vody.
Voda mi dneska dává zabrat a, asi aby mi ukázala, mě trápí i při brodění. Zasekávám se v půlce řeky s jednou nohou na šutru a druhou na kmeni a nemohu dopředu ani zpátky. Moji zoufalou meditaci uprostřed řeky z obou břehů sledují ostatní a chvíli jim trvá, než jim dochází, že se bez pomoci neobejdu. Stejně ze situace odcházím s jednou mokrou botou.
Třetí setkání s vodou je naštěstí více než dobré. Miller Lake je nádherně modré jezero s teplou vodou a bez komárů(!). Jenom se k němu musím dostat přes obří krpál. Velká námaha si samozřejmě zaslouží dlouhou pauzu.
1525,2 km ➡️ 1551,4 km
