Are you ready?
Dohnala mě panika všech ostatních. Už ani nevím, kolik lidí se mě minulý týden zeptalo, zda už mám boty / letenky / víza / rozum… Přiznávám, čas utíká a to zatraceně rychle.
Začínám tedy řešit to, co hoří nejvíce – víza do Ameriky. Klasické ESTY nestačí nebo spíše já nestačím třem měsícům, které mi ESTY na přechod dávají. Nedá se tak jinak, než zabojovat v byrokratickém rybníčku o půlroční turistická víza.
Podmínkou, abyste si mohli vůbec podat žádost o tento typ víz, je úspěšné vyplnění formuláře DS-160. A slovíčko úspěšné je zásadní.
Kdybych věděla, že úspěšné vyplnění tohoto formuláře na první pokus se rovná pravděpodobnosti, že uvidíte Lochnesskou příšeru, začala bych jindy než na Suchý únor.
Po dvouhodinovém vyplňování a šestém automatickém odhlášení při neaktivitě, které z bezpečnostních důvodů nastává, i když pilně vypisujete, co vše bylo náplní vaší práce ve všech zaměstnáních 5 let dozadu, si dávám pauzu. Po další hodině, během které jsem jednu po druhé naklikala 20 zemí navštívených v posledních 5 letech (já blbka!), se dostávám k vrcholu všech cest za oceán – teroristické minulosti.
Na život svůj i všech svých blízkých přísahám, že jsem se neúčastnila, neorganizovala, nepodporovala ani nefinancovala kupčení s lidmi, obchod s orgány, vydírání, teroristické útoky a vraždění. Ne zaklikávám i u mučení, a to nehledě na přítelovo brblání. Po 3 hodinách vyplňování 90minutového formuláře se dostávám k nahrání fotografie a závěru.
Pain u komputeru
Narážím na problém, kdy se americkému formuláři nelíbí kvalita mé fotky. Ještě aby ne, když maximální povolená velikost je 240 kB. Po několikaminutových hrátkách s kompresí v Malování systém přemlouvám a dostávám zelenou. K čemu ta zelená ale má být, netuším. Tlačítko NEXT totiž nefunguje.
Otevírám Google a vkládám dotaz na formulář DS-160. Ukazuje se, že je to téma prakticky nevyčerpatelné. Úspěšné nahrání fotky je, jak se zdá, jako vyhrát v loterii. Naštěstí americká ambasáda na tento častý problém nabídla řešení – vyplnit formulář znovu a bezchybně na první pokus. Děkuji všem svatým, že si formulář alespoň pamatuje dříve vyplněné údaje. Formulář na údajných 90 minut dokončuji po 4 a půl hodinách.
Rezervace pohovoru
Po získání potvrzení, že jste dost urputní a prošli jste procesem vyplnění formuláře, se můžete přesunout k dalšímu bodu. Na vybrané ambasádě vyplníte znovu ty samé informace, zaplatíte poplatek 4500 Kč a jako odměnu si můžete vybrat termín osobní návštěvy, při které osobně prokážete, že nejste terorista.
Tehdy přichází druhá studená sprcha. Ukazuje se, že čekací doba na pohovor k vízům B2 se v Praze pohybuje kolem 35 dní. První volný termín je tak v polovině března a bude to sakra na knop. Ještě že jsem se vykašlala na druhý pas!
Studuji ještě podmínky rychlejšího vyřízení. Napasovat 4 240km túru Amerikou se mi ale ani na jeden z vypsaných důvodů nedaří.
