Autor: Nicola

Chceme si pospat. Ostatní odchází v sedm, já ale odmítám opustit stan. Na Moninu větu: “We should check if she’s alive.”, zavrčím, ať jdou prostě napřed. Slyším, jak se smějí a pomalu se vzdalují. Dnes se spoléháme na water cashe. Nebýt jich, tento úsek by bylo prakticky nemožné ujít. První water cash je po 12… Read more

Strašné vedro pokračuje a z PCT není úniku. Jsou jenom tři možné strategie. Volím jako ostatní první strategii, ale rozdělení spánku nesu asi nejhůře ze všech. Jumbo Pot z Rakouska se snaží zlepšit ponurou atmosféru vznášející se nad naší partou a nabízí mi přinesení vody za pivo. Když se po 40 minutách vrací s naplněnými… Read more

Vstáváme ve čtyři ráno za svitu hvězd. Zbavuji se litru a půl vody, které jsem včera poctivě vytáhla do třetiny kopce. Evidentně jsem přesáhla váhu, kterou jsem schopná tahat na zádech. Když vyrážím, je ještě tma jak v pytli. Výhoda chození za světla z čelovky ale je, že nevidíte kopec, který se snažíte vyšplhat. Vidím… Read more

Budí mě ruch v baráku. Všichni jsou už na nohou a snaží se posbírat všechny své věci. To, že se jim to úplně nepodaří, zjišťuji s Pandou z Kalifornie později, když vše kontrolujeme před check-outem. Chudák Panda si tak do svého batohu přidává všechny zapomenuté věci svých kamarádů. Z Airbnb se přesouvám na hotel k… Read more

Poprvé za PCT nemusím nikam vstávat a zároveň mi nehrozí, že se ve stanu ugriluji. Spinkám tak až do půl deváté. Mimochodem na zemi, protože to je pro moje záda nejpohodlnější. V devět si to už kráčím zpátky k německé kavárně, kde se potkávám s Alejandrou, Monou a Andrewem. Monu stále trápí chodidlo a řeší… Read more

K údivu všech je můj stan stále na stejném místě. To samé ale nemůžu říct o svých chodidlech. Na pravém mám vedle kotníku nateklou bouli, levé stále trápí oteklá pata. Naštěstí dnešní vzdálenost, kterou je nutné urazit, je 800 metrů. Jdeme totiž jenom k nejbližší silnici, odkud se chceme dostat do města Tehechapi. Jsme dvě… Read more

Ráno se pouštíme do zbývajících deseti kilometrů pouště. Procházíme kolem větrných turbín, které se točí na maximum, a já si připadám jak pinponkáč ve větrném tunelu. Vtipkuji, že by tady nebylo tak větrno, kdyby vypnuli všechny ty větráky, ale nervy už mám nadranc. Desetikilometrový rovný úsek bych normálně zvládla do dvou hodin, teď se ale… Read more

Ze zvyku se budím v pět a užívám si myšlenku, že dneska nikam nespěchám. Čeká mě totiž celý den flákání a jezení, než se večer vydám na noční přechod pouště. V sedm se vyhrabávám ven a čeká mě nemilé překvapení. Wee Vill Market, který měl být otevřený od pěti, zeje prázdnotou. Snídám tak zbytky ze… Read more

Zen vstává ve 2:30, ve 3:00 nás budí slovy “Happy Morning”. Odpovídám mu něco jako “Fucking Crazy People” a otáčím se ve stanu na druhou stranu. O hodinu později nicméně už taky vstávám a posouvám tak svůj rekord. Před pátou jsem už zpátky na trailu a uznávám, že klid a ticho je uklidňující. Netrvá ale… Read more

Peklo horoucí! Zažívání zatím nejteplejší den na PCT a už v sedm ráno se peču ve vlastní šťávě. V poledne nacházím stín pod stromem, hned vedle vody, která má být podle mapových podkladů o dvě míle dál. Ale tady si ta voda celkově dělá co chce. Přidává se ke mně Kanaďanka Eggnato, která vypadá, že… Read more