Autor: Nicola

Ráno se nemůžu donutit k vstávání, a tak vyrážím až před sedmou. Mezitím kolem mého stanu stačí prosvištět dva hikeři. Nechci si dávat žádné cíle v kilometrech, ale pokud půjde vše dobře, mohly by kiláčky hezky utíkat. Má být totiž jenom 21 °C a trail vede pro změnu příjemným lesem bez významného převýšení. O dvě… Read more

Po prvním zero dnu se cítím ještě rozbitější než předtím. Dávám si předsevzetí pro příště to zvládnout líp nebo si dát zero dva. Z hostelu odcházím dopoledne na zastávku autobusu. Než se nějaký uráčí přijet, zkouším stopovat, ale v tomhle není Big Bear Lake přívětivé. V autobuse potkávám Sarah, která taky míří na trail. Vystupujeme… Read more

Zero day je jeden velký podvod! Nachodila jsem toho snad stejně jako na trailu, akorát bez batohu na zádech. Big Bear Lake je roztomilé a hodně turistické malé městečko, ale vše je tady roztahané na několik mil od sebe. Po snídani obstarávám nový vodní filtr a plynovou bombu v místním Gear storu, pak trávím věcnost… Read more

Ráno uznávám, že výběr místa na spaní nebyl úplně nejlepší. Celou noc jsem spala zkroucená mezi šutrem a kořenem. Ale co se dá dělat, hážu všechno do batohu a před šestou (!) jsem na cestě. Dneska mě čeká “jenom” dvacet kiláků k dálnici, kde si hodlám stopnout odvoz. A pak – první a vytoužený zero… Read more

V noci na mě padá stan. Drápu se ven, znova kotvím a při té příležitosti otáčím ponožky, které suším na vyplaveném kmenu. Nenadálým pohybem tím ruším celé hmyzí společenství. Dělám si pomyslnou poznámku, že zítra ráno musím pořádně vyklepat boty. Ráno pro mě začíná už v 5 ráno. V plánu bylo vyhnout se kalifornskému sluníčku… Read more

Jsem první, kdo vyráží na trail! Je půl sedmé a asi jsem našla hikery své krevní skupiny. Wind Farm je opravdu otevřená 24/7, takže si ráno můžu dojít umýt zuby ke skutečnému umyvadlu s tekoucí vodou. Jaké malé věci tady udělají velkou radost! Po včerejších útrapách se celkem bojím, jak to půjde, ale po chvilce… Read more

Ráno zjišťuji, že důvod celonočního cloumání stanu byl uvolněný kolík hned u trekové hole. Doteď nechápu, že mi stan nespadl na hlavu. Už včera jsem Patrikovi napůl výhružně referovala, ať mě ze svých ranních plánů vynechá, takže zcela nepřekvapivě jsem na nocovišti sama. Přispala jsem si celou jednu hodinu a vyrážím tak v půl sedmé.… Read more

Holka, která prý rozhodně nechrápe, nejenže lhala, ale taky mluvila ze spaní. Budíček v půl pátý je tak jen završení špatné noci. Ve 4:59 stepuju před Patrikovým stanem a důrazně poklepávám na hodinky. Dohoda zněla jasně: V pět vyrážíme. Cílem je dostat se na San Jacinto a zpátky na trail, dokud je sníh tvrdý, aby… Read more

Zahajuji první nero (=nearly a zero day) vstávačkou v sedm hodin ráno. Nádhera! Na programu je především příprava na další náročný úsek z Idyllwild do Big Bear City, který zahrnuje i výšlap na horu San Jacinto (3288 m). Potkávám dalšího Čecha, ajťáka Milana. V Idyllwild je už několikatý den, vzpamatovává se totiž ze svého pádu… Read more

Bída včerejšího dne pokračuje. Nechápu, jak je možné, že jdu neustále nahoru, když město je dole. Není špička hory, na kterou bych se nepodívala. Začínám navíc chápat, proč tolik hikerů tento úsek přeskočilo. Později se budeme v popisování terénu lišit, někteří ho označují za krásný a zábavný, já volím slovo brutální. Okolní příroda vypadá, že… Read more