Autor: Nicola

Po včerejšku jsme tak vyřízení, že ani Patrik nevylézá ze stanu ve svých obvyklých 5:30. Je ale vzhůru, protože mi později referuje, že slyšel můj budík. Asi jako celý kemp. Trvalo mi totiž extrémně dlouho najít telefon ve spacáku. Z nějakého důvodu jsem totiž jako první nahmátla svoji bezzrcadlovku. Až později jsem si vzpomněla, že… Read more

Doufám v lepší den, ale pravděpodobnost jiného scénáře než včera je mizivá. Opět vláčím čtyři litry, které mi musí vystačit na celý den. A před námi je klesání, stoupání a zase klesání v přírodě pouštního charakteru. Na konci je alespoň vidina skutečného jídla a vody tekoucí z kohoutku. Příležitost umýt si ruce (a nohy) mi… Read more

Když tohle píšu na konci osmého dne, doufám v regeneraci lidského těla. Dnešní den byl totiž, slušně řečeno, challenging. A taky trochu naprd. Začalo to hned ráno, když mi z batohu začala kapat voda. Nejdřív jsem si myslela, že mi rupnul hydrovak, při doplňování jsem ale zjistila, že jsem ho blbka špatně zavřela. Což byla… Read more

V půl šestý jsem venku ze stanu, čímž překvapuju nejenom Patrika. Noc nebyla tak špatná, vítr, který cloumal celým stanem, totiž vyřešil problém s kondenzací. Po dlouhé době se tak budím se suchou hlavou. Dneska nás čeká stejný terén jako den předtím a taktéž dlouhý úsek bez vody. Podle předpovědi mělo být od rána už… Read more

Jak těžká noc by nás čekala u American Legion nebo nedej bože na trailu, zjišťujeme ráno. A protože je dům Howarda a Mo skoro stejně vysoko jako trail máme z první ruky rychlost větru a sílu deště. Akorát my se na ně díváme z okna. Jak velká bída to venku byla, mi ve městě vypráví… Read more

Patrik mě budí v 6:30. Posílám ho… napřed. Když vylejzám ze stanu o 20 minut později, už tam nikdo není. Klasika. Dneska je poměrně chladno a na kopcích pořád fučí, trhám tak rekord a celé dvě hodiny jdu v merino mikině. Za celý den jsem jen třikrát potkala Nicka, hikerským jménem Chestnut, jinak ani živáčka.… Read more

Nutím se ráno vstát, přesto dokáži vyrazit s Patrikem. Cleveland National Forest je příjemnou změnou v polopouštní scenérii a nabízí spoustu výhledů na hory, které v nejbližších dnech a týdnech budeme muset vylézt. Na 52. míli se zastavujeme na obědovou pauzu a narážíme na Joshovu skupinu. Ani se nemusím ptát, je mi jasné, že zase… Read more

Klasicky jsou všichni už fuč, když vylejzám ze stanu. Ten mě mimochodem začíná pěkně štvát. Jestli to s ním nějak nevykoumám, bude muset být nahrazen. Stačí, že je přes den ukrutný vedro a v noci strašná zima. Nemusí mi k tomu ještě kondenzovaná voda pršet na hlavu. Dnešní cíl je 20 km vzdálený kemp, placený… Read more

Tentokrát jsem to zalomila při žabím koncertu, který doplňovaly zvuky tryskových letadel. Nad námi totiž vede letecký koridor, na civilizaci tak jen tak zapomenout nemůžeme. Budím se v pět, budík mi zvoní v šest a vstávám v sedm. Moje nechuť k vstávání je zjevně nezávislá na vnějších podmínkách. Při rozepínání stanu vyrušuji černou chlupatou stonožku,… Read more

Usnula jsem za zvuků cvrčků a helikoptéry hlídající mexickou hranici. Noc to ale nebyla dobrá asi pro nikoho kromě Edwiny. Tahle Francouzka by chrápáním přehlušila snad i konec světa. Snídaně se podává od šesti, skoro všichni jsou ale už na nohou, protože je vyhnal chlad. Ráno padla rosa, takže máme všichni mokré stany. Ten můj… Read more