Autor: Nicola
-
Den 129 | Nová úroveň stresu: Plánujeme budoucnost po trailu
Pokračujeme v putování po cyklo stezce a mučení našich chodidel. Ve vzpřímené poloze nás drží jen pomyšlení na opravdové jídlo a sprchu. Jsme už nedaleko civilizace, dálnici máme doslova na dohled, když potkáváme obří skupinu hikerů v opačném směru. Už na dálku nás informují, že tunel za 2,5 míle je uzavřený. Díky bohu že jsme… Read more
-
Den 128 | Vrazi a pašeráci: Obavy na opuštěné cestě
Dneska nám to vůbec nejde. Jdeme dvě míle a zastavujeme, abychom si rezervovaly postel v příštím ubytování. Po míli máme pauzu na doplnění vody. Promlouváme si do svědomí, že to takhle nejde a musíme se do toho opřít. Do deseti minut narážíme na Trail Magic. Tímhle tempem dojdeme do Kanady příští rok na jaře… Trail… Read more
-
Den 127 | Signál uprostřed ničeho: Záhady mobilního pokrytí
Ráno se PCT mění v dálnici. Nesnáším, když jsem uprostřed bubliny a neustále mi lidi šlapou na paty. Během úprku před ostatními hikery se mi ale podařilo ztratit Honey bun i Eggnado. Dlouho na ně čekám před chatou, kde obědvám a zároveň počítám členy trail family, která se mi neustále plete pod nohy. Dvanáct! Není… Read more
-
Den 126 | Ztracené tempo: Akceptujeme, že jsme marné
Při prvním kopci dneška ještě držíme tempo. Pak to prudce upadá. Hřebíčkem do rakve našeho už tak marného tempa je Trail Magic v procesu přípravy. Holky si odmítají nechat ujít snídani v podobě vajíček, tak hodinu a půl trpělivě čekáme, než se konečně rozpálí gril. Po občerstvovací zastávce se ani nedostáváme do našeho mizerného tempa… Read more
-
Den 125 | Washington: Nečekané setkání se známou tváří
Usilovně cpu své věci do batohu, když si uvědomím, že je venku nějaké divné ticho. Honey bun do této doby bez přestávky švitořila. Jsem napůl cesty ven ze stanu, připravená bojovat s medvědem, když Honey bun zakřičí: „Emily!“ Emily je na trailu nejčastější jméno, která to tedy zrovna je, poznávám až po hlasu neznámé příchozí.… Read more
-
Den 124 | Přeskakování mil: Na cestě do Washingtonu
V pět ráno boj se spánkem vzdávám a místo toho zahajuji boj s chatboxem British Airlines. Když se v sedm probouzí ostatní, nejsem v řešení problému s letenkami o nic dále. Objevila jsem sice cestu, jak rychle donutit automat ke kapitulaci a zahájit komunikaci s živou bytostí, vždy když už jsem se přiblížila k řešení,… Read more
-
Den 123 #2 | The Bridge of the Gods: O pokoře a odvaze pustit život z rukou
Stojí přede mnou. Železný, dlouhý a opuštěný. The Bridge of the Gods. Přechod mezi Oregonem a Washingtonem. A pro mě důležitý milník na PCT. Nevím, proč je pro mě zrovna tento most tak důležitý. Zda je to jeho název nebo legenda, kterou je opředený. Vím ale, že Pacific Crest Trail by pro mě klidně mohl… Read more
-
Den 123 #1 | Den v Cascade Locks: Plánování a překážky
Honey bun mě budí svým pobíháním po pokoji v 6:30. Vyspávání se tak nekoná, jde se řešit logistika. Čeká nás velký skok z Cascade Locks v Oregonu až do White Pass ve Washingtonu. To, co na mapě vypadá jako celkem kousíček, je ve skutečnosti čtyřhodinová cesta autem. Jenže my auto nemáme. Jako první zkouším štěstí… Read more
-
Den 122 | Strmý sestup: Boj s terénem a touha po vodopádu
Budíček nám dělá vichr cloumající s našimi stany. Skutečnou sílu větru ale poznáváme, až když ztrácíme ochranu stromů a ocitáme se na hřebenu hory. Vítr se do nás opírá plnou silou, cloumá s námi a snaží se nás shodit dolů. Naštěstí odhalený úsek není příliš dlouhý. Většina PCT hikerů těsně před koncem oregonské části odbočí… Read more
-
Den 121 | Zimní výprava v srpnu: Oregon opět překvapuje
V noci padla teplota pod nulu a když se v šest budíme je vše pokryto jinovatkou. Telefon mi ukazuje 3 °C. Tolik asi k srpnovému Oregonu… V rámci zachování tepla si na oblečení natahuji nepromokavé kalhoty, vršek balím do péřové bundy a na ruce nasazuji své nové růžové termo ponožky. Věci balím na několikrát, během… Read more