Autor: Nicola

Budím se automaticky v 6:22, ale protože dneska máme dovoleno vyspávat, jen se otáčím na druhý bok. V polospánku vnímám, jak mi na stan tu a tam dopadají obří kapky následované tuctem jehličí. O dvě hodiny později zjišťuji, že mě Honey bun nechala vyspávat, zatímco sama je už pěkně dlouho vzhůru. Na druhou stranu je… Read more

Celý den poklidně plyne. Pravidelně se střídají výstupy a sestupy a vodu máme po celou dobu na dosah. Dobrou náladu kazí jenom všudypřítomní komáři. Navečer dorážíme k silnici do města s divným názvem Government Camp. Stopovat do něj není v plánu, ale pokušení je to obrovské. Přesvědčuji Honey bun, že piknikový stůl, odpadkový koš a… Read more

Ráno se probouzíme a zjišťujeme, že přes noc nad jezerem vyrostla hora. Mraky jsou pryč a my máme konečně nějaký výhled! Noc to byla ale mrazivá. Honey bun nechápe, jak můžu spát na mé karimatce. Ani já to nechápu. Kupuji si aspoň růžové chlupaté thermo ponožky. Poprvé za PCT je náš plán zpomalit. Musíme totiž… Read more

Ráno pro změnu pršelo. No nic, skládáme mokré stany a po neplánovaném zero dni ve stanu vyrážíme směr Olallie Resort. Zastávka to potřebná, protože jsme během jednoho dne ve stanu z nudy snědly polovinu svých zásob. Honey bun je bez sýrových tyčinek, takže máme tak dva dny, než ji dostihne absťák. Lezeme na Mt. Hood… Read more

WTak se předpověď počasí opravdu jednou vyplnila a pršelo celou noc a celé ráno. Jsme si tak nuceni přiznat, že se už asi nic nezmění a voda na nás bude padat celý dnešek. Naše možnosti probíráme s Honey bun přes stěny stanů a nejdříve sčítáme škody: obě máme promočené boty & stany drží, ale když… Read more

Ráno na pět minut vysvitlo sluníčko a tím to skončilo. Zbytek dne jsme se mohly kochat leda tak bílými výhledy do mraků jako piloti letadel. Celé dopoledne jsem se marně snažila vysušit stan od ranní kondenzace, ale marně. Když nás tak během oběda obklopil bílý mrak a kompletně zahalil jezero, od kterého jsme seděly jeden… Read more

Ráno si odškrtáváme poslední dospěláckou položku k vyřešení – ressuply. Končím zase s víc jídla, než potřebuji, taková klasika. Tentokrát je ale jídla více i kvůli tomu, že na cestě do Cascade Locks není kromě jednoho jednoduchého krámku v resortu a jednoho hotelu nic. Táhneme tedy zásoby na 7 dní v divočině. Na takovou váhu… Read more

Zero den v Bendu začínáme v místním obchůdku se sportovním zbožím, kde si už asi pošesté měním Darn Tough ponožky za nové. U mě se jim tedy doživotní záruka na díry opravdu nevyplatí. Z obchůdku pak rovnou pokračujeme do jeho větší a lépe zásobenější konkurence. Poprvé od San Diega se dostávám do REI, modly všech… Read more

Nevěřila bych, že to řeknu, ale chybí mi Kalifornie! Tahle mokrá zima je nová verze mučení, na kterou nejsem připravená. Nebýt Honey bun, která mě včera pozvala do svého stanu a celou noc mlčky přecházela moje posouvání jejím směrem, byl by ze mě teď rampouch. Aspoň že hned ráno nás přivítalo sluníčko. A taky šlapeme… Read more

„Proč jsme si myslely, že PCT je dobrý nápad?“ slyším z vedlejšího stanu. „Protože jsme nevěděly, jak super je ležet doma na gauči,“ odpovídám Honey bun a schovávám hlavu do spacáku. Dnešek bude patřit k těm těžkým dnům na PCT. Řekněme, že to cítím v kostech. Nebo mi to naznačuje naprosto promočený stan a venkovní… Read more