Autor: Nicola

Hned ráno máme důvod k oslavě. Zdolali jsme 2000 kilometrů! Radost trochu kazí jen to, že ještě ani nejsme v půlce. A jsme pořád v Kalifornii. Asi abychom přestali myslet na počet mil, ztrácíme trail. Uprostřed zničeného lesa následujeme vyšlapanou stezku, abychom si pozdě uvědomili, že se nejedná o trail. Bereme to skrz les a… Read more

V noci nás nepřišla navštívit rodinka pavouků, ale velice otravný srnec, jehož dupání a funění nás budilo celou noc. Rychlá ranní kontrola neodhalila žádné pavoučí kousnutí, takže žádné nové schopnosti se asi konat nebudou. Dnešek je ale pro Jumba třetí měsíc na trailu, takže je motivovaný to dneska dotáhnout alespoň do Oregonu. Po 20 kilometrech… Read more

Ráno mě budí zamilovaný pár, který se přišel pokochat svítáním. Můžu se tedy kochat s nimi. Svítání nad horami ale odkrylo především kouř z nejbližšího požáru. Hořké znamení, že končí PCT, jaké jsem dosud znala. Už nějakou dobu sledujeme, jak v Severní Kalifornii přibývá jeden požár za druhým. Nejdříve se zdálo, že jedinou komplikací bude… Read more

Sierra City je jeden velký podvod. Zaprvé vůbec není v Sieře, za druhé je na počet obyvatel asi stokrát menší než vesnice, kde jsem vyrostla. Do “city” vkráčíme prostředkem “highway”, která zeje prázdnotou. Jediná kavárna ve městě je v půl osmé ráno ještě zavřená, tak rovnou zamíříme ke kostelu, který zachraňuje zdejší chudou nabídku služeb… Read more

Zdá se mi, že Rusko trénuje srnky k zabíjení lidí. Říkám Toastymu, ať rychle zavře dveře, že tyto zvířata jsou nebezpečná. Toasty mě neposlouchá a jde ven. V tu chvíli si uvědomuji, že už dlouho slyším podivný zvuk. Po dalších dvaceti minutách zvonění budíku už vůbec nelituji, že Toasty šel naproti ruským srnčím agentům. Mít… Read more

Vstávání nám jde asi jako lidem s kocovinou. V 8 (!) se loučíme s nádherným výhledem a posledním pohoupáním na houpačce si rozhoupávám žaludek. Plánujeme do Sierra City dorazit ráno za dva dny, nemusíme se tak dneska nijak honit a tomu odpovídá naše tempo. O to větší překvapení je, že narážíme na Indieho, který by… Read more

Dva zatracený kopce hned po snídani mi neudělaly úplně nejlépe. Pohled na krásnou hřebenovku, když už jsem se konečně vyškrábala nahoru, ale stál zato. Nejdelší dnešní úsek je právě hřebenovka s výhledy na obě strany. Každý si jde svým tempem, takže se brzy rozprostřeme na několik mil od sebe. Rychlost je úměrná tomu, jak se… Read more

Vstáváme, ještě než je vidět sluníčko. Spacák je svrchu úplně mokrý od vzdušné vlhkosti. Ostatní věci jsou naštěstí ukryté v batohu a v nepromokavých sáčcích. Ty jsou, mimochodem, podle mě největší heck. Když je člověk má, tak je vůbec nevnímá. Zato když je nemá, tak spoustu rán a bouřek pronadává. Už několikrát mi zachránily elektroniku… Read more

Šest ráno a nikdo nevstává. Nečinnost ostatních mě lehce znervózňuje, ale že by mě to donutilo vstát, to se říct nedá. Mám za sebou strašnou noc, kdy jsem řešila, jestli se upéct ve spacáku nebo ho rozepnout a nechat si vysát veškerou krev z těla komáry. Po půl hodině mám navíc další důvod k nervozitě… Read more

Můžu spát do oběda, takže se samozřejmě budím v pět a už nemůžu zabrat. Hodinu lelkuju po kempu, čtu si knížku a říkám si, jak je to vlastně příjemný být vzhůru, když ostatní ještě spí. Vzbuzuje to ve mně pocit, že jsem jaksi napřed. Znovu se probouzím až v půl deváté a to napřed už… Read more