Blog z Pacific Crest Trailu

Odignorovávám čtyři budíky a nakonec se rozhoduji, že si dneska přispím. Ze spacáku se vysoukám v sedm a k mému překvapení na břehu jezera vidím rybáře. Podle bílého…

Pokračovat ve čtení

Po včerejším marihuanovém dýchánku s komáry jsem se konečně vyspala. Venku je mumraj od pěti, ale já ho úspěšně ignoruji a ze stanu se vykutálím v půl sedmé.…

Pokračovat ve čtení

Budí mě mumraj kvůli srnci, který se nám prochází mezi stany. Jsem ale moc unavená, abych se zvedla a zvířeti po právu vyčinila. Už druhou noc jsem špatně…

Pokračovat ve čtení

Během sedmdesátého prvního dne zažívám situaci, kterou jsem vytěsnila jako v Sieře prakticky nemožnou. Dochází mi voda. Zvyklá na to, že je zde voda prakticky na každém kroku,…

Pokračovat ve čtení

Něco je strašně špatně. Jsou čtyři hodiny ráno a já jsem vzhůru, vyspalá a připravená vyrazit. Další hodinu koukám na hvězdy a odpočítávám, kdy ostatním zazvoní budík. V…

Pokračovat ve čtení

Jak jsem si večer při stavění stanu pochvalovala mokrou zem, do které šlo snadno zapíchnout kolíky, ráno jsem ji proklínala. Přes noc se z ničeho nic objevil malý…

Pokračovat ve čtení