Blog z Pacific Crest Trailu

Ráno se vypotácíme ze stanu jako tři uleželí zombie. Myší party nám v noci dala natolik zabrat, že hodiny spánku můžeme napočítat na prstech jedné ruky. Jídlo jsme…

Pokračovat ve čtení

Budím se ve tři ráno a pak už jen čekám do půl sedmé na známé „pfůůůů“ nafukovacích matraček holek, jasné to znamení, že se stává. Už od rána…

Pokračovat ve čtení

Noc byla výjimečná jenom tím, že na Washington bylo strašný vedro a že jsme slyšely křik. Já jsem ho přisoudila člověku, Eggnado zvířeti a Honey bun neslyšela nic.…

Pokračovat ve čtení

Představte si místnost v podkroví, deset postelí, všechny plné, zavřená okna. A jeden slabý větráček, který se snaží rozhýbat vzduch v místnosti. Přísahala bych, že po dvou hodinách…

Pokračovat ve čtení

Pokračujeme v putování po cyklo stezce a mučení našich chodidel. Ve vzpřímené poloze nás drží jen pomyšlení na opravdové jídlo a sprchu. Jsme už nedaleko civilizace, dálnici máme…

Pokračovat ve čtení

Dneska nám to vůbec nejde. Jdeme dvě míle a zastavujeme, abychom si rezervovaly postel v příštím ubytování. Po míli máme pauzu na doplnění vody. Promlouváme si do svědomí,…

Pokračovat ve čtení