Blog z Pacific Crest Trailu

Ráno vyspáváme do sedmi do rána. Při balení stanu mi nos zaplní smrad a pomyslím si, že špinavost mých věcí už je možná za hranou snesitelnosti. Až při…

Pokračovat ve čtení

Můj spánek se zhoršuje stejným tempem jako moje zažívání. Prophet a Honey bun už se mě ráno ani nesnaží budit, protože vědí, že nebudu schopná vstát. Svoji schopnost…

Pokračovat ve čtení

Vycházím i na sebe pozdě a na trailu nepotkávám ani živáčka. Vypadá to, že se PCT kompletně vylidnilo a většina hikerů to buď vzdala úplně nebo to aspoň…

Pokračovat ve čtení

Ani pohodlná postel nepodpořila můj zhoršující se spánek. Ráno tak z výšky unaveně pozoruji mumraj pod sebou a zvětšující se hromady jídla připravené na poslání. Kvůli uzavírce trailu…

Pokračovat ve čtení

Hned ráno začíná výzvou. Jak se sakra dostat dolů z patrové postele? Na zem napůl padám a napůl se sesouvám po žebříku a dotek chodidel s podlahou doprovázím…

Pokračovat ve čtení

Na prašné ulici, kde jsme se včera utábořili, se probouzím sama. Všichni už zdrhli, takže si ještě víc připadám jako bezdomovec, který to nezvládl ani pod most. Ráno…

Pokračovat ve čtení