Rubrika: PCT

Jakmile jsem vstoupila do Ronova domu na okraji Vancouveru, věděla jsem, že je to ráj na zemi. Domem se linula vůně domácích lasagní a čokoládového dortu. Johnova manželka Kat nás v rychlosti přivítala, provedla domem a pak nás velice důrazně vypoklonkovala do sprchy. Nikdo z nás se nebránil a jen jsme s velkou úklonou přebraly… Read more

Ráno se nese ve znamení velké nervozity. Stany skládáme jako první kolem šesté hodiny ranní. Překvapuje mě, že jsme jediné, které pospíchají do Kanady. Poslední balení batohu, poslední sušenková snídaně, poslední vyklepávání prachu z bot – moment je to tíživý i radostný. Ve stejný čas cítím smutek nad tím, že opouštím tohle místo, a radost… Read more

Když se probouzím, venku lije jak z konve. Rychle kontroluji všechny rohy stanu, ale nikde nenacházím žádnou louži. Až jsem z toho sama překvapená. Sama rozhodně žádnou aktivitu vyvíjet nehodlám, takže v tichosti čekám na známé „pfůůů“ matračky, jasné znamení k pohybu. Místo toho se ale z obou vedlejších stanů střídavě ozývají vibrace budíků. Když… Read more

Kempovaly jsme v myší díře hned vedle řeky. Moje nejoblíbenější kombinace – všechno jídlo muselo jít ze stanu (takže žádná půlnoční svačinka) a tekoucí voda mě nutila každých pět minut přemýšlet, jestli se mi chce na záchod. A jako bonus v noci zapršelo. Poslední vlhčené ubrousky jsem tak použila na usušení stanu. Dnešek začínám jednou… Read more

Ve vesničce Mazama jsme zůstali přes noc. Připojili jsme se k dalším hikerům, kteří využili laskavost Trail Angels, kterým patří místo zvané Lion’s Den. Poslední možnost spaní pod střechou před kanadskými hranicemi je magické místo. Dřevěný domeček s vybavenou kuchyní, koupelnou a ložnicí pro šest nejrychlejších je ve správě ženy s trail jménem Lion. Sama… Read more

Ráno se vypotácíme ze stanu jako tři uleželí zombie. Myší party nám v noci dala natolik zabrat, že hodiny spánku můžeme napočítat na prstech jedné ruky. Jídlo jsme ale uchránily. A ve stanech nemáme žádné díry, přestože jsme neohroženě spaly se sušenkami v batozích. Na oficiálním PCT trailu dneska trávíme možná tak dva celé metry.… Read more

Budím se ve tři ráno a pak už jen čekám do půl sedmé na známé „pfůůůů“ nafukovacích matraček holek, jasné to znamení, že se stává. Už od rána mi není dobře a terén mi zrovna nepomáhá. Jdeme asi třicet metrů po rovině, než na řadu přijde první výstup. Ten nám stěžuje těžký vzduch a všudypřítomný… Read more

Noc byla výjimečná jenom tím, že na Washington bylo strašný vedro a že jsme slyšely křik. Já jsem ho přisoudila člověku, Eggnado zvířeti a Honey bun neslyšela nic. Křik byl ale jednorázovka, zatímco vedro pokračuje dál. Trail ve stylu nahoru-dolů-nahoru taky zůstává. První výstup je na pořadu dne hned z rána. Nad horami se vznáší… Read more

Představte si místnost v podkroví, deset postelí, všechny plné, zavřená okna. A jeden slabý větráček, který se snaží rozhýbat vzduch v místnosti. Přísahala bych, že po dvou hodinách v místnosti nebyl žádný kyslík, ale za to se vzduch dal prakticky nahmatat. O rostoucí teplotě ani nemluvě. První holka opouští svoji postel v devět, další v… Read more