Rubrika: PCT
-
Den 110 | Pravé Oregonské počasí: Déšť a ledový vítr uprostřed srpna
Prophet večer nedorazil na domluvené místo, a to jsme mu s Honey bun nechaly místo na stan (opět). O to více mě překvapí, když ho ráno slyším přes stěnu svého stanu. Je šest, takže dlouho předtím, než se dostávám do své provozní teploty, ale Honey bun je už skoro ready vyrazit. Prophet se u nás… Read more
-
Den 109 | Trail Angels: Duckyho rodiče a jejich hot dogy
Včera jsem sice zaspala večeři, probudila jsem se ale akorát na vyprávění příběhů. Zatímco Honey bun nám převyprávěla dva nejznámější případy mnohonásobné vraždy ve Francii, Prophet nás nejdřív rozplakal příběhem o své fence, která uměla šibalsky mrkat, a poté nás vyděsil hororem o svém mrtvém kamarádovi z dětství, který ho strašil jako duch. Studium literatury… Read more
-
Den 108 | Totální vyčerpání: Nová schopnost chodit v mikrospánku
V noci mě probudila hrozná zima a divný zvuk. Až po chvíli mi došlo, že zvuk jsou dešťové kapky dopadající na stan nad mojí hlavou. Naštěstí jsem se probudila brzy, takže moje boty venku ještě nepromokly úplně. Ani kompletní zavření stanu teplotě moc nepomohlo, takže se probouzím ještě několikrát a v půl šesté to vzdávám… Read more
-
Den 107 | Crater Lake: Kouř překryl modrou nádheru
Po nejdivnějším snu, kdy jsem byla nucena pracovat jako sexuálně pracovnice, se probouzím do stanu, který vypadá, že ho přes noc někdo osprchoval. Po stěnách tečou proudy vody, což by nebylo tak hrozné, kdyby se to nedělo vevnitř. Spacák by se dal prakticky ždímat. Zatracená kondenzace mi zase způsobuje peklo. Není divu, že mi v… Read more
-
Den 106 | Unavená duše: Jak jsem byla ochotná prodat orgány za objetí
Ráno začínám šlapat v marihuanovém oparu. Schválně se zdržuji za Skywalkerem, který si dává svoji první ranní vzpruhu, abych si taky dopřála nějaké to uvolnění. Bohužel rychlá chůze a kouření jointa nejde úplně dohromady a Skywalkerovi začíná brzy vadit, jak mu šlapu na paty a čmuchám za zády. Slušně mě pouští dopředu a já musím… Read more
-
Den 105 | Chipmunk v akci: Jak mi veverák ukradl olivový olej
Ranní pohled do Google map na stav ovzduší nevypadá příliš optimisticky. O to více mě překvapuje modrá obloha nade mnou. Zázrak, šlape se dál! Nejdřív se ale šlape na snídani, kde už od otvíračky vysedávají hladoví hikeři. Přicházím později a podle otrávených výrazů už můžu hádat, kde je problém. Zdejší podnik se totiž zrovna neproslavil… Read more
-
Den 104 | Humor a přátelství na PCT: Jak jsme se smáli v těžkých chvílích
Ráno vyspáváme do sedmi do rána. Při balení stanu mi nos zaplní smrad a pomyslím si, že špinavost mých věcí už je možná za hranou snesitelnosti. Až při pohledu na prakticky neexistující jezero mi dochází, že se smrad neline z mých věcí ale z kouře nad námi. Podmínky jsou tak špatné, že se nikdo nehrne… Read more
-
Den 103 | Na lavových kamenech a v náručí přírody: Oregon je konečně tady
Můj spánek se zhoršuje stejným tempem jako moje zažívání. Prophet a Honey bun už se mě ráno ani nesnaží budit, protože vědí, že nebudu schopná vstát. Svoji schopnost zabalit se do dvaceti minut a utíkat jako o život ale piluji každý den. Hned ráno si do uší pouštím hudbu a vykračuji si přírodou, která konečně… Read more
-
Den 102 | Srnky, trail magic a vylidněný kemp: Den na opuštěném PCT
Vycházím i na sebe pozdě a na trailu nepotkávám ani živáčka. Vypadá to, že se PCT kompletně vylidnilo a většina hikerů to buď vzdala úplně nebo to aspoň vzdala s požáry a přeskočila někam dopředu. V naprostém chillu jsou i srnky, které mě naprosto ignorují a obcházejí mě na vzdálenost jednoho metru. Asi aby se… Read more
-
Den 101 | Nákupy a móda: Holčičí chvilka v Ashlandu
Ani pohodlná postel nepodpořila můj zhoršující se spánek. Ráno tak z výšky unaveně pozoruji mumraj pod sebou a zvětšující se hromady jídla připravené na poslání. Kvůli uzavírce trailu a omezeným možnostem ressuply v Oregonu, které se prakticky skládají jenom z resortů a ultra drahých obchůdků s chipsy a sušenkami, si posíláme dopředu balík. Už když… Read more