Rubrika: PCT

Jedenáctý zero day na PCT začínám opulentní snídaní v typické americké kavárně. Objednávám si granolu s ovocem a jogurtem a tunu francouzských sladkých toastů, které doslova utopím v sirupu. K dokonalosti chybí jenom kafe, co nejenom vypadá, ale taky chutná jako kafe. Po infuzi instantního cukru se pouštím do už tradiční obíhačky obchodů. Naštěstí je… Read more

Poslední den Sierry je tady! Ne všichni jsou z toho ale tak nadšení. Jumbo, Alejandra a Toasty myslí už více na lákadla civilizace, a tak se ráno podle domluvy rozdělujeme. Zatímco zmíněná trojice vyspává do desíti, já s menším zpožděním následuji Monu a Indieho. Naším cílem je dokončit Sierru bez zkratky, tudíž máme dneska na… Read more

Ráno začínáme hledáním Toastyho. Doufám, že na tripu neběžel až do Kanady. Po náročném včerejšku nemám náladu na mluvení a na programu není dneska žádná zajímavost. Toastyho se nám naštěstí daří brzy najít. Je celý promočený a v blbé náladě, ale jinak v pořádku. Nezapomenutelný je během dneška jen poslední kopec. Na mapě nevinný vrcholek… Read more

Daří se nám vstát brzo a do hodiny doháníme zbytek skupiny, která toho včera taky moc nenachodila. Celé dopoledne si spokojeně šlapu sama při poslechu podcastů a informaci, že si trojice z nás dala k snídani kromě ovesné kaše i houbičky beru na vědomí, ale nijak se jí nevzrušuji. Zatím. Posilněná trojice navíc ztrácí tempo,… Read more

Ráno jsme se měli podle plánu rozdělit. Naše věčně pospíchající část skupiny začala bláznit v šest, aby mohla šlapat od brzkých hodin. Já a Jumbo vstáváme v osm a raději nijak nekomentujeme, že jsou stále na místě kvůli nepřestávajícímu dešti. V devět si jdeme do obchodu pro snídani a další dvě hodiny posedáváme vevnitř s… Read more

Sama od sebe vstávám v šest a perfektně vyspalá. Polovina spáčů se ale v noci zdekovala z garáže, protože světlo na čidlo nechtělo přestat svítit. Ráno si tak můžu v klidu užít horkou sprchu vytvořenou v kontejneru od ToiToiky a prohlédnout si místo našeho dalšího zero dne. Předpověď počasí nás totiž přesvědčila, že vracet se… Read more

Odignorovávám čtyři budíky a nakonec se rozhoduji, že si dneska přispím. Ze spacáku se vysoukám v sedm a k mému překvapení na břehu jezera vidím rybáře. Podle bílého trička a svítivě oranžových bot to musí být Jumbo. Jak je tohle sakra možné? Další hodinu fotím kytičky a Jumbo vyplétá muškařskou šňůru z keřů, kam ji… Read more

Po včerejším marihuanovém dýchánku s komáry jsem se konečně vyspala. Venku je mumraj od pěti, ale já ho úspěšně ignoruji a ze stanu se vykutálím v půl sedmé. Tou dobou jsou tam už jen Jumbo a Toasty, oba prakticky na odchodu. Těším se, že po dlouhé době půjdu opět sama. Hned z rána začínám výstupem… Read more

Budí mě mumraj kvůli srnci, který se nám prochází mezi stany. Jsem ale moc unavená, abych se zvedla a zvířeti po právu vyčinila. Už druhou noc jsem špatně spala, moje nadšení z chození nahoru a dolů je tak, dalo by se říct, pod bodem mrazu. Lezu na Benson Pass do 3081 metrů, pak klesám na… Read more

Během sedmdesátého prvního dne zažívám situaci, kterou jsem vytěsnila jako v Sieře prakticky nemožnou. Dochází mi voda. Zvyklá na to, že je zde voda prakticky na každém kroku, jsem během horkého dopoledne překvapena dvěma vyschlými zdroji. Naštěstí se mi nezaznamenaný zdroj daří najít i bez vrbového proutku. Od téhle zkušenosti se vracím k poctivému kontrolování… Read more