Rubrika: PCT
-
Den 60 | Muir Pass: Brodění, skákání a sněhové mosty
Vstáváme na naše poměry strašně brzo. Jumbo měl dokonce budík na 4:30, aby byl o dvě hodiny později ready vyrazit. Dneska je na programu Muir Pass s výškou 3649 metrů a příslibem sněhu na obou stranách. Stoupání je tentokrát pozvolné, ale strašně dlouhé. Mojí noční můrou je ale brodění řek. Respektive nebrodění, ale skákání po… Read more
-
Den 59 | Mather Pass: Výhledy, sníh a zábava na svahu
Ráno dostáváme zprávu, že naše trail-family vstala v 6 ráno a hodlá dneska překonat další pass. S Jumbem vyrážíme v 8 a téhle zprávě se hlasitě zasmějeme. Po dvou svislých kilometrech stojíme na Mather Pass a na chvilku si můžeme vychutnat výhled na obě strany. Já vydýchávám převýšení a Jumbo si lepí podrážku na botách.… Read more
-
Den 58 | Zápas s přírodou: Mokré věci, komáři, kouř a výšky
Po dešti se vyrojila asi miliarda komárů. Bouřka je stála asi hodně energie, protože nás týrají od brzkého rána. Moje radost ze suchých bot netrvá moc dlouho a hned po kilometru končím ve vodě po špatném crossingu. Jumbo mě potkává celou mokrou a rozzuřenou a stále na špatné straně řeky. Myslím, že je to moment,… Read more
-
Den 57 | Nečekané zážitky: Jak krupobití změnilo plán
Komáři přes noc nezhynuli strašnou smrtí. Loudám se a při každém brodění dostávám deset bodanců. Myslím, že už máme s komáry vybudovaný stabilní love-hate vztah. Já je z celé duše nenávidím a oni milují především moje čelo. Proč probírám hned s několika lidmi. Francouzka Camille si myslí, že prostě bezmyšlenkovitě bodají tam, kde přistanou, Cinderella… Read more
-
Den 56 | Překonání Glen Pass: Boj s váhou a počasím
Den začíná tříhodinovým a osmikilometrovým stoupáním zpět přes Kearsage Pass na trail. Hned co nahoře vyplivnu plíce se dozvídám, že není čas na odpočinek. Žene se na nás bouře a musíme zmizet z hor. Jediný problém je, že jsme aktuálně v polovině Glen Pass (3644 m), který musíme překonat. Trpím do kopce a sunu se… Read more
-
Den 55 | Zpátky na trail: Kempování pod hvězdami s myší návštěvou
Toastyho opět posílám někam s jeho vstáváním. Celé dopoledne se snažím napasovat všechny své věci do batohu a v poledne se z nás stávají bezdomovci. Check-out na motelu je neúprosný, takže jdeme zevlit k ostatním (a skutečným) bezdomovcům do parku. Toastymu pod tíhou jídla praská batoh, takže jde shánět nový. Já jdu shánět jídlo do… Read more
-
Den 54 | Z horské divočiny do městské džungle: Den v Bishopu
Toasty, který se mnou sdílí pokoj, vstává v šest! Proč to ti lidé dělají, opravdu nechápu. Já vstávám v devět, přesně v čas, kdy se vyráží do místní německé kavárny na (skoro) evropské pečivo. Hned co jsme vstoupili, nás ovanula vůně právě připraveného pečiva. Následně nás sejmula vlna Američanů toužících po exotických pochutinách. Už dlouho… Read more
-
Den 53 | Město na dosah: Zbavujeme se smradu
Naše nadšení z nadcházející návštěvy města by se dala krájet. Popravdě všichni potřebujeme sprchu jako pes drbání. Únosný level smradu přesáhnete, když začnete cítit sami sebe. A to se stalo asi před dvěma dny. Sierra má jednu velkou nevýhodu. Města jsou od ní strašně daleko. Dolů sestupujeme přes Kearsage Pass, což je 13km zacházka. Jak… Read more
-
Den 52 | Forester Pass: Zázračná sklenice Nutelly a její moc
Nemůžu vstát, nohy odmítají vykonavat svou činnost a navíc dostávám svou periodu a celkově se cítím tak, že bych si nejradši zalezla do nejhlubší jeskyně. Se sklenicí Nutelly. Místo toho ale lezu na nejvyšší bod Pacific Crest Trailu – Forester Pass. Je pěkný zlo, že je jen jeden den od Mt. Whitney. Trápím se celou… Read more
-
Den 51 | Východ slunce z Mt. Whitney: Když se teplota propadne pod nulu
Trail mi splnil přání o spaní ve stanu, ale tak trochu zapomněl na teplo. Hned jak slunce zapadlo za hory, klesla teplota pod nulu a držela se tam celou noc. Můj vodní filtr opět zmrzl. Nevím, jak moc jsem v noci spala, ale ve čtyři ráno mě budí první nadšenci do východu slunce. My se… Read more