Den +1 | Konec jednoho snu: Loučení s identitou PCT hikera

Posted by:

|

On:

|

Jakmile jsem vstoupila do Ronova domu na okraji Vancouveru, věděla jsem, že je to ráj na zemi. Domem se linula vůně domácích lasagní a čokoládového dortu. Johnova manželka Kat nás v rychlosti přivítala, provedla domem a pak nás velice důrazně vypoklonkovala do sprchy. Nikdo z nás se nebránil a jen jsme s velkou úklonou přebraly čisté a měkoučké domácí oblečení. A ve sprše na nás čekaly všechny propriety! Žádný přípravek 10v1, od šampónu až po čistič podlah, ale regulérní řada produktů včetně kondicionéru a hydratačního sprchového gelu. Tuto sprchu si budu pamatovat jako nejlepší koupel svého života.

Poté, co jsme ze sebe smyly nánosy prachu, potu a špíny, jsme byly konečně připuštěny ke stolu a tříchodové večeři. Jen těžko se mi chce uvěřit, že je opravdu konec. Moje tělo i mozek jsou stále naladěny na podávání výkonu a ještě si neuvědomily, že zítra se žádná třicetikilometrová túra konat nebude.

Jako odměna za to, že jsem pět měsíců vydržela spát na pěnové karimatce, mi připadává postel. Usíná se mi ale těžce. Nechce se mi loučit s mojí identitou PCT hikera a vracet se do života svázaného společenskými pravidly! Už teď mi chybí volnost, příroda i nastavení a přístup k životu, které mají hikeři na PCT.

Naštěstí na přemýšlení nemám dostatek prostoru. V sedm ráno už jsem na nohou a třídím věci na ty, které poputují v krabici dál do Kanady, a na ty, které si se mnou udělají menší okruh po Spojených státech. Dovolená spíchnutá horkou jehlou právě začíná!

S vděčností se loučím s Ronem i Kat a po návštěvě pošty i s Eggnado. Objímáme se společně i s Honey bun a slibujeme si, že budeme nadále v kontaktu. Aneb co PCT spojí, nemůže vzdálenost rozdělit.

Jen něco přes 24 hodin jsme zůstaly na půdě Kanady a už se s Honey bun vracíme tam, kde to všechno začalo. Pro nás ještě není čas říct Spojeným státům sbohem, ještě máme nevyřízené cestovatelské plány. Na letišti se ruka imigračního pracovníka s razítkem na chvíli pozastavuje nad mým pasem: „Vy jste opravdu pěšky přešla celé Spojené státy? To je neuvěřitelné, gratuluji!“ A to je poprvé, kdy si uvědomuji, že si po šesti letech můžu odškrtnout jeden velký sen.

📍Vancouver ➡️ ✈️

Posted by

in