Ráno začínám šlapat v marihuanovém oparu. Schválně se zdržuji za Skywalkerem, který si dává svoji první ranní vzpruhu, abych si taky dopřála nějaké to uvolnění. Bohužel rychlá chůze a kouření jointa nejde úplně dohromady a Skywalkerovi začíná brzy vadit, jak mu šlapu na paty a čmuchám za zády. Slušně mě pouští dopředu a já musím ne jinak než přijmout.
Ani ranní drogový dýchánek ale nedělá nic s mojí špatnou náladou. Nejraději bych strčila hlavu do písku jak pštros a zůstala tak aspoň pár let. Když tak na no-name kopci uprostřed ničeho objevuji svatý grál v podobě dvou čárek LTE signálu, neváhám, shazuji batoh, obkroužím kružnici o průměru 7 metrů k nalezení nejsilnějšího servisu a pouštím se do otravování všech, kteří mi to zvednou.
Z povídání si toho moc nepamatuji. Hlavně to že jsem hodně brečela, asi stokrát řekla, že svět není fér a že se chci teleportovat z téhle zatracené džungle domů do postele. Že už mám dost věčného šlapání, bolesti a samoty a prodala bych orgány za objetí. Jasně si ale vzpomínám, že jsem dostala nabídku na práci – a jak bylo neúvaženě prozrazeno, jedná se o 18hodinovou šichtu s dvěma roztomilými monstry za krkem, takže cítím velký prostor pro vyjednávání odměny! A k velkému překvapení mi karty na dálku vzkázaly: “Zastav se.” Přebírám si to tak, že se mám zastavit hlavně v myšlenkách a plánování a nechat svět chvilku jen tak plynout okolo mě. Doslovně se zastavit uprostřed PCT se mi totiž nezdá jako nejrozumnější nápad.
Po třech hodinách sezení na signálu jak žába na prameni mám vyschlé slzné kanálky i baterku v telefonu. Je čas se zvednout a dohonit Honey bun s Prophetem. S trochou energie je stihnu dostihnout ještě před západem slunce.
Zbytek odpoledne probíhá naprosto standardně a ani obloha nevypadá, že by chystala nějaké překvapení. O to větší šok je, když se pode mnou začíná hýbat zem a doslova se klidí z cesty. Musím se s batohem hodně předklonit (mimochodem výkon sám o sobě), abych mezi kamínky rozpoznala desítky nedorostlých žab, které obklopují okolí malé říčky. Velikost jejich těla odpovídá velikosti jejich pudu sebezáchovy, protože, ať dělám co dělám, neustále mi skáčou pod nohy. Žádné baby žábě ale nebylo ublíženo. Aspoň ne záměrně.
Svoje fellow hikery doháním u posledního zdroje vody na nějakou dobu. Prophet má v hydrovaku něco, co připomíná 3 litry ranní moči. Pochybovačně se na něj podívám a ptám se, jestli je voda v druhém jezírku opravdu tak špatná. “Jaké druhé jezírko?” diví se Prophet. No, někdy se vyplatí číst komentáře a podívat se do mapy.
2881,4 km ➡️ 2912,7 km
