Nevěřila bych, že to řeknu, ale chybí mi Kalifornie! Tahle mokrá zima je nová verze mučení, na kterou nejsem připravená. Nebýt Honey bun, která mě včera pozvala do svého stanu a celou noc mlčky přecházela moje posouvání jejím směrem, byl by ze mě teď rampouch.
Aspoň že hned ráno nás přivítalo sluníčko. A taky šlapeme do města a to se hned jde snadněji! Jako první ale musíme zdolat ještě zbytek vulkanické země a slézt po kamenech kopec. Les tu bohužel dostal tvrdou ránu, ale zjišťuji, že i bílá torza kmenů mají něco do sebe. Zvlášť když pod nimi to už oplývá svěží zelenou barvou.
Kilometry, které jsme se donutily v posledním týdnu každý den ujít, se nám teď vracejí v podobě bolesti těla. K dálnici nás tak dotáhne snad jenom hlava a pomyšlení na pohodlné airbnb. Naše nedočkavost být ve městě vyzařuje asi hodně na dálku, protože nám do pěti minut staví auto a veze nás celou cestu až do Bendu. Hurá!
Do možnosti se ubytovat máme ještě celou hodinu, a tak bez myšlení zaplujeme do nejbližší restaurace. Shodou okolností do té, která má největší nabídku piv na čepu v celém Bendu. Než se usadíme ke stolu, musíme odrážet několik turistů, kteří jsou do PCT zřejmě nadšenější než my. „Rozhodně se do toho nepouštějte,“ zklamu jednoho z nich radou.
V Bendu se nám bude líbit! Vlastně už teď v něm chci žít. Nikde jinde jsem neviděla takovou koncentraci restaurací, kaváren, knihkupectví a obchůdků se suvenýry jako tady. Naše airbnb je navíc boží! Bez Propheta máme každá svou ložnici s vlastní televizí, já mám pohodlný gauč v obýváku a Honey bun obří kuchyň, kde může uvařit večeři. Dneska se nepodává žádná bramborová kaše z pytlíku, ale pečená zelenina s lososem!
3199 km ➡️ 3221,7 km ➡️ Bend
