Zahajuji první nero (=nearly a zero day) vstávačkou v sedm hodin ráno. Nádhera! Na programu je především příprava na další náročný úsek z Idyllwild do Big Bear City, který zahrnuje i výšlap na horu San Jacinto (3288 m).
Potkávám dalšího Čecha, ajťáka Milana. V Idyllwild je už několikatý den, vzpamatovává se totiž ze svého pádu a následující záchrany vrtulníkem. Milan totiž sice pracuje s technologiemi, do Ameriky ale přijel se zablokovaným telefonem, a tak celou cestu jde bez mobilních dat. Aplikaci FarOut, kterou se všichni řídíme a sdílíme si prostřednictvím ní důležité informace, nevěnoval pozornost. Do Idyllwild se tak vydal špatnou, neprůchozí cestou a sklouznul po sněhu o 25 metrů níž. Naštěstí si byl schopen zavolat pomoc a kromě sedřené ruky se mu nic nestalo. Jeho výlet vrtulníkem navíc zaplatili američtí daňoví poplatníci.
Během dne jsou potřeba zajistit všechny důležité hikerské věci:
- ressuply aneb nákup hromady jídla
- nabití elektroniky
- vyčištění všeho, co se dá
- nastudovat další úsek
- pošta (mám smůlu, je sobota a americká pošta funguje stejně jako česká)
- užít si skutečné jídlo a kávu
- setkat se starostou
Setkání se starostou Idyllwildu je povinností každého návštěvníka. Ve dvě hodiny odpoledne proto utíkám na místo srazu, abych si s touto celebritou udělala selfie. Aby se pan starosta díval do objektivu, zajištují pamlsky. Řeč, které místní starosta stejně jako každý jiný pes, dobře rozumí. Ano, za starostu Idyllwildu byl zvolen zlatý retriever. Jmenuje se Max a je zatraceně roztomilý.
Po pomazlení vyrážíme s Patrikem stopovat. Auto nám zastavuje během 5 minut a veze nás na parkoviště. Odtud si už sami musíme vyšlápnout kopec zpátky na trail. Pokračujeme jen na tentsite, odkud se dá vyrazit na San Jacinto.
Čeká nás ranní vstáváčka. Potřebujeme, aby sníh byl co nejpevnější. A vypadá to, že mi došel plyn na vaření. Aneb chybička se vloudila.
288,7 km ➡ 291,1 km
