Ve vesničce Mazama jsme zůstali přes noc. Připojili jsme se k dalším hikerům, kteří využili laskavost Trail Angels, kterým patří místo zvané Lion’s Den. Poslední možnost spaní pod střechou před kanadskými hranicemi je magické místo. Dřevěný domeček s vybavenou kuchyní, koupelnou a ložnicí pro šest nejrychlejších je ve správě ženy s trail jménem Lion. Sama vytvořila místo, kde hikeři naleznou vše, co potřebují. Včetně místa na posezení, stanice na nabíjení a velkého šatníku s výběrem čistého oblečení. Místo si navíc stále drží punc pravého „trail angelství“ – vše je udržováno na základě dobrovolných finančních příspěvků.
Stany si stavíme za dřevěnou chaloupkou, pod tisíci malými světýlky rozvěšenými mezi stromy. Kouzelnou atmosféru ruší jen nebezpečí návštěvy místního medvěda, kvůli kterému jsme museli všechno voňavé i smrduté zavřít do chalupy.
Ráno zhodnocuji, že bych raději uvítala medvěda než párek hyperaktivních veverek, který nás svým povykem vytahuje ze spacáků až příliš brzy. Jsme zařazeny až do druhé skupiny mířící na trail, máme tak spoustu času sednout na kola a dojet si pro vyhlášené pečivo do místní kavárny. Honey bun skáče radostí, nevím, jestli z nabídky nebo ze skutečnosti, že chocolate croissant nazývají správně pain au chocolat.
Po cestě zpátky zachytím pohyb ve křoví a když se otočím, už na mě zvědavě koukají tři páry očí. O francouzské pečivo se rozhodně s medvědy dělit nehodlám, to tedy ne. Zabírám do pedálů a o medvědí rodince na výletě informuji osazenstvo v Lion’s Den. Máma se dvěma medvíďaty se ale zajímá jenom o spadaná jablka a o nás, člověčí maso, nejeví zájem.
Dlouhou chvíli si krátím fotodokumentací celého místa. Jsem akorát na cestě do koupelny, abych si vyfotila mozaikové logo Pacific Crest Trailu ve sprchovém koutě, když ve dveřích vrážím do Eggnado. Chvilku hloupě civím, než mi dochází, co vlastně vidím. Eggnado, která neměla čas si vyprat věci v pračce, si přeprala tričko v ruce a nyní se ho snaží usušit žehličkou na vlasy. Moje pochybnosti nad takovým postupem zahání mávnutím ruky. „Vždyť to funguje!“ hlásí nadšeně a strká mi před obličej suchý rukáv trička, nad kterým se vznáší oblak kouře. „Vypadá to jako tvoje další lekce fyziky s názvem Co rozhodně nedělat,“ čímž narážím na původ Eggnatiny přezdívky, kterou si vysloužila pokusem uvařit vajíčka na tvrdo v mikrovlnce. Experiment, který samozřejmě skončil výbuchem, je o to zábavnější tím, že Eggnado je učitelka fyziky. „O svých pokusech nebudu žákům rozhodně vyprávět,“ informuje mě a vyšoupne mě z koupelny. Když se o hodinu později ukazuje venku a rukávy trička skoro tahá po zemi, protože se látka neočekávaně natáhla, nemůžu nic jiného, než se smát.
Lion nás na trail odváží až v poledne, kdy už jsme dávno ztratily morálku k nějakému chození. Po vysazení na parkovišti si tak musíme dát lehkou motivační řeč, abychom se donutily vylézt do kopce.
Washington nás ale brzy přesvědčuje, že se vyplatí šlapat a odměňuje nás nádherným výhledem na hory. Shazujeme batohy a vytahujeme „městské“ svačiny – čerstvé sendviče. Při pohledu na hory zalité odpoledním sluncem mě přepadává lítost nad tím, jak blízko jsme konci. A nejsem sama, brzy se do ticha ozývá Charlotte: „Za tři dny mi už nikdo nebude říkat Honey bun.“ Nikdo na povzdech nereaguje, všechny víme, že zážitky z PCT jen těžko někomu zcela vysvětlíme.
Mazama ➡️ Rainy Pass (4174,8 km) ➡️ 4198,1
