Budík zvoní klasicky v pět, ale všechny kosti protestují proti vstávání. Polehávám tak další hodinu, ale už pořádně nezaberu. Zkouším si zlepšit náladu aspoň poslední dávkou kaštanové kaše, kterou mám z domova. Už se holka celkem prošla.
Po nasazení batohu musím říct, že to není tak dobré, jak jsem čekala. Zatím tělo zvládalo jakž takž regenerovat a do rána se dát do pořádku, ale obří modřina na zadku je asi už velké sousto. Trápím se celých pět kilometrů, než vychytávám nastavení batohu. Kolem pasu mám mikinu jako vycpávku a váha batohu mi teď leží víc na ramenou.
Během dopoledne se několikrát míjím s Fancy Feast, která své trailové jméno údajně získala kvůli svým honosným večeřím, ale jinak je na trailu pusto prázdno. Potkávám jen dalších pět lidí, ale žádný z nich nejde PCT.
Na oběd se stavuji u Hot Springs, oblíbeného zastavení nejenom pro PCT hikery. Dorážím k nim ale v poledne a je takové vedro, že bych spíš skočila do studené řeky vedle, než se potila v přírodní vířivce. Pociťuji asi stejně velké zklamání jako členové místního veverčího gangu. Několikrát mě jdou pro jistotu zkontrolovat, jestli náhodou už nelezu do vody a nenechávám svoje jídlo nehlídané.
Později odpoledne mě dohání Sarah a Nils. Všichni na sebe chvilku zíráme, ale jsem to hlavně já, která nechápe, jak jsem se dostala do vedení. Sarah by měla být den přede mnou, Nilse jsem naposledy potkala dva dny před Idyllwildem. Pokračujeme spolu a básníme nad McDonaldem, který nás (snad) další den čeká. S Nilsem si pak stavíme stany a společně identifikujeme poison oak, zatímco Sarah pushuje další míle.
📍 484,8 km ➡ 515,2 km
