Po včerejšku mám v plánu easy lazy day, a tak vstávám až v sedm. Stan je kompletně mokrý zvenku i zevnitř a vodu z něj budu vylévat ještě v poledne. Kupodivu nejsem na nocovišti jediná, kdo si přispal, ale vyrážím jako poslední.
Zatímco včera jsme se hnali jak šílení za hamburgerem, dneska se táhneme jak smrad z našich ponožek. Do Wrightwoodu je to sice jenom den a půl cesty, ale neustále do kopce. Z 900 metrů se musíme dostat na 2500 a to se zásobou vody na zádech.
Hned dopoledne narážím na dva naštvané chřestýše, kteří špatně nesou, že někdo neustále chodí po jejich vyhřáté stezce. Vedro je mimochodem ukrutné a během poledne si beru hodinovou pauzu pod křoviskem. Suším mezitím mokrý stan a stahuji další podcasty.
Záhy po obědě opět nepochopitelně potkávám Nilse. Začínám ho podezřívat, že se umí teleportovat, ale ukazuje se, že je jenom mistr v nacházení zkratek. Společně pokračujeme dál na vyhlédnuté místo na spaní. Na něm potkáváme Sarah a přemlouváme ji, ať zůstane s námi. Sarah je na dně s vodou, tak ji každý dáváme po půl litru, a já vyžebrám Nutellu. Nils ji obětuje bez reptání, zatímco my holky máme jídla tak akorát na zbylých 20 kilometrů, náš jediný mužský člen party by vyžil ze svých zásob ještě dalších 14 dní.
553 km ➡️ 577,1 km
Napsat komentář