Nikomu se nechce vstávat. Na naše stany svítí sluníčko a každý si užívá tepla. Postupně jsou slyšet budíky ze všech stanů, ale nikdo se nemá k tomu, aby vstal jako první. Snažím se znova zabrat, ale mozek už pracuje na plná obrátky. Zato tělo by zůstalo ve vodorovné poloze aspoň dalších deset let.
Nakonec se hrabu ze spacáku jako poslední a odcházím jako první. Nemám vodu ani na snídani, takže si dávám tříkilometrovou procházku na lačno. K snídani si dám Breakfast Essentials, což je prakticky kakao vytuněné o sušené mléko a další složky, a sušené ovoce. Nic moc, ale není už z čeho vybírat.
Ráno je nádherné, ale už v deset dopoledne je hic jak prase. I přes to nám to šlape a v době oběda už mám přes dvacet kilometrů. Pro obědovou pauzu jsme všichni zvolili parkoviště u hasičské stanice. Opět se tu potkávám se Sarah a Nilsem, kteří naši partu hned vytáčí objednanou pizzou. Dostávám aspoň zbytky v podobě smažené mozzarelly, kterou nemůžu, takže mě mají ostatní zase o něco radši.
Po dlouhé pauze se odhodlávám pokračovat a zbytek nechávám za sebou. I s hrozným kopcem dávám sedm mil k další vodě, kde k mé nelibosti není žádné místo na spaní. Pokračuji tak další míli až dvě a očima pročesávám okolí po vhodném místě na spaní. Daří se mi najít místo pro sebe i pro ostatní, ti ale ani do hodiny nejsou na místě. Muselo se něco stát a změnili plány, stavím tak stan, jídlo nechávám venku a v ležet umírám.
650,6 km ➡️ 687,1 km
